HROBAŘ: Zmařená svatba

„Jen aby náš dnes nehnali někam daleko na montáž,“ vykládal 20letý Emil Uhlíř, elektromontér železniční dráhy, svému soudruhovi Františkovi Masákovi, když se v šatně převlékali do pracovních obleků. „Pozítří mám, člověče, svatbu a ještě toho mám tolik připravovat! Dnes jsem už od čtyř hodin ráno maloval náš budoucí pokoj a odpoledne bych chtěl ještě natřít dveře a okna.“

Uhlíř měl však smůlu, protože vedoucí elektromontér ho zařadil do pracovní čety, která měla odjet nejbližším vlakem na montáž ve vzdálené stanici. Uhlíř se však v okamžiku odjezdu někam ztratil a vlak úmyslně zmeškal. Vedoucí ho proto zařadil do skupiny, která měla v místní stanici dokončovací práce na sekundární venkovní přípojce 380/220V. Byla to nová přípojka pro železniční stanici a odbočovala z přípojky pro velký průmyslový závod, ležící v blízkosti železniční stanice.

Nově postavené vedení odbočující do stanice nebylo ještě připojeno a dva elektromontéři natírali konsoly, montovali závěsy, napínali vodiče a zkrátka dokončovali celé vedení, aby mohlo být ještě téhož dne připojeno.

Když se tato skupinka rozmnožila proti plánu o Uhlíře, musel ho vedoucí obvodový montér také nějak zaměstnat. Nařídil proto Uhlířovi, aby připravil vše pro konečné zapojení odbočky. Uhlíř měl na odbočném sloupu namontovat konsolu asi 1m pod tovární vedení a měl na ni namontovat pojistkové izolátory. Vedoucí výslovně upozornil Uhlíře, že tovární přípojka je pod napětím a že nesmí proto připojovat novou odbočku dříve, dokud ostatní dva montéři nedokončí svou práci a dokud on, vedoucí, se nepostará o vypnutí tovární přípojky.

Ve 12,30 hod. byl Uhlíř s prací hotov. Hlásil to vedoucímu a ten slíbil, že hned požádá telefonicky o vypnutí továrního vedení. Netrpělivý Uhlíř měl strach, aby se práce nepřetáhla přes 14. hodinu. Toužebně vyhlížel, kdy už se vedoucí konečně objeví a oznámí, že vedení je vypnuté.

Vedoucí však čekal dlouho u telefonu, který byl stále obsazen. Když se konečně dovolal továrny, nebyl tovární elektrikář okamžitě k nalezení. Proto se vedoucí rozhodl, že si půjde do továrny vypůjčit klíč od transformovny a že vypne vedení sám. Po cestě se ještě zastavil v závodní jídelně a něco pojedl.

Když konečně sehnal klíč a vyšel z továrních vrat ven, uviděl z dálky, že Uhlíř visí nějak divně a strnule zavěšen v ochranném pásu a stupačkách.

Doběhl k němu a viděl, že je zřejmě v bezvědomí. Poslal proto druhého montéra do železniční stanice pro žebřík. Montér žebřík přinesl, ale ten byl příliš krátký. Teprve třetí montér přinesl po chvíli žebřík delší, takže mohli konečně snést bezvládné Uhlířovo tělo na zem.

Na místo se po malé chvilce dostavil i závodní lékař a nařídil, aby postiženého přenesli do závodní ošetřovny. Teprve zde, více než 1/2 hodiny po úrazu, bylo s Uhlířem zavedeno umělé dýchání, doplněné injekcemi adrenalinu, eucoranu a kofeinu. Po dobu 4 hodin se snažili spolupracovníci přivést Uhlíře opět k vědomí, ale žel, nadarmo. Těch ztracených 30 minut rozhodlo o jeho osudu. S láskou upravovaný pokoj se už svatebčanů nedočkal.

Vyšetřováním bylo zjištěno, že netrpělivý Uhlíř vylezl znovu na stožár, aby lépe viděl, až se vedoucí bude vracet. Po chvíli požádal druhého montéra, aby mu půjčil zkoušečku, že zkusí, zda už snad vedení není vypnuto. Když mu však montér zkoušečku přinesl a podával, mávl jen Uhlíř rukou a řekl, že ji nepotřebuje, že už si nějak poradí. Zřejmě se už rozhodl, že připojí novou odbočku pod napětím a nebude na vedoucího čekat.

Když se druhý montér vzdálil. Uhlíř zřejmě začal připojovat vodiče od pojistkových izolátorů k továrnímu vedení. Při snášení jeho těla byly totiž dvě fáze již připojeny a zachránci museli obě tyto spojky přestřihnout izolačními kleštěmi, aby sami neutrpěli úraz elektrickým proudem.

Prohlídkou postiženého bylo zjištěno, že má stupačky velmi nedbale připevněny na botách, takže nemohl mít pevný postoj a pravděpodobně mu při práci jedna noha ve stupačce ujela. Protože měl rukávy vykasané až nad lokty a neměl ochranné rukavice, bylo pochopitelné, že se dostal do styku s vodiči pod napětím.

Patrně šlo jen o okamžitý náhodný dotyk, protože na jeho kůži nebyly zjištěny žádné spáleniny. Jeho matka však vysvětlila, že již od dětství trpěl srdeční vadou a že při větším nárazu při hrách nebo sportování obyčejně omdlel.

Rozbor v roce 1959
Uhlíř připojoval vodiče pod napětím, ačkoli mu to vedoucí výslovně zakázal a ačkoli pro to nebyly žádné zvláštní důvody. Jediným důvodem byl jeho osobní spěch a spolupůsobilo jisté rozrušení ze svatebních příprav.

Práci pod napětím by mohl dělat jen s ochrannými pomůckami a za přítomnosti druhé osoby. Snad by se mu podařilo i za těchto okolností při zvláštní opatrnosti dokončit šťastně přípojku, kdyby měl v pořádku aspoň své pracovní pomůcky, tj. alespoň řádně upevněné stupačky. Podle předpisů musí dbát montér vždy, a zvláště pracuje-li pod napětím nebo ve výšce, především na to, aby měl spolehlivý a bezpečně pevný postoj. Na viklavých stupačkách nemůže nikdo spoléhat na to, že zůstane po celou dobu práce svrchovaným pánem svých pohybů.

Úraz sám nemusel mít smrtelný účinek, kdyby postiženému byla poskytnuta pomoc hned v prvých okamžicích po úrazu. Z toho je vidět, jak důležitý je předpis, nařizující, aby byl přítomen pomocník, pracuje-li se v blízkosti napětí nebo dokonce pod napětím.

Postižený musel být i nervově poněkud rozrušen, protože si ani neuvědomil, že nenadálým a neohlášeným připojením odbočky na síť ohrozil i životy svých druhů, kteří důvěřivě dokončovali různé práce na dalších stožárech.

Z dalších několika případů je zřejmé, jaké nebezpečí hrozí montérovi i jeho spolupracovníkům, přistupuje-li montér k práci v prostředí se zvětšeným nebezpečím s myslí neklidnou nebo rozrušenou. Rozhodně by bylo lépe, kdyby takový člověk zcela upřímně prohlásil, že jeho duševní, tělesný nebo nervový stav mu dnes nedovoluje pracovat v nebezpečném prostředí, a vyžádal si od svého vedoucího jinou práci.

Snad by bylo žádoucí doplnit rozkaz „B“ o klauzuli, v níž pověřený montér dříve, než převezme rozkaz, musí písemně potvrdit, že jeho duševní, nervový i tělesný stav je v dokonalém pořádku.