HROBAŘ: Tři číšníci

Jalový proud je vytvořen hlavně magnetizačním proudem strojů i elektromagnetických přístrojů, zhoršuje podstatně účiník elektrického zařízení a zvětšuje tepelné ztráty v rozvodu. Magnetizační proud je u strojů prakticky stejný bez zřetele na zatížení stroje nebo přístroje, takže účiník se zhoršuje tím více, čím je zatížení menší.

Proto se vždy snažíme všech elektrických strojů pracovně plně využít a raději je vypneme, než bychom je nechali jít naprázdno.

Má-li však závod primární odběr přes jediný transformátor, nesmí ho na noc vypínat, třebaže pracuje se zatížením sotva 1 procento, protože je třeba osvětlení pro noční strážní službu. Jeho práce je prakticky po celou noc jalová. Nemůžeme-li tedy pro noční a sváteční provoz zapnout místo hlavního transformátoru jen malý náhradní transformátor, snažíme se aspoň zmenšit vliv magnetizačního proudu na celkový účiník připojením statických kondenzátorů k vývodu transformátoru. Proud kondenzátoru, jemuž říkáme proud kapacitní, má totiž právě opačný směr než proud magnetizační, a proto ho ruší nebo zmenšuje a tím zlepšuje účiník.

Energetici, kteří mají pochopení pro správné hospodaření s elektrickou energií, dávají si proto montovat k transformátoru baterii statických kondenzátorů přiměřené velikosti.

Elektromontážní závody převzaly montáž kondenzátorů v jednom větším kamenolomu na Moravě.

Do závodu se dostavil vedoucí pracovní skupiny se dvěma montéry, prohlédl si kobku s transformátorem a přikázal montérům, jak mají připojení kondenzátorů udělat. „Tři svorky kondenzátoru se spojí pevným vedením v trubce s třemi svorkami nízkého napětí transformátoru přes tyto tři pojistky a tento vypínač“ — vysvětloval jim. „Transformátor nevypínejte, dokud nebudete mít celou instalaci hotovou, abyste zbytečně nenarušovali provoz kamenolomu. Primární přívod 22.000V vypnete touto pákou odpínače až v okamžiku, když budete chtít připojit vodiče od kondenzátoru na svorky transformátoru. Předtím však můžete klidně spojit kovové nádoby kondenzátorů s uzemněním celé transformovny. K přívodu 22kV se za žádných okolností nepřibližujte, protože by vás to mohlo zabít!“

Když vedoucí montéry takto poučil, klidně odešel. Montéři se dali do práce. Umístili kondensátorovou baterii u stěny proti přívodu vysokého napětí, nad ní instalovali rozvodnici s pojistkami a vypínačem, udělali i uzemnění páskem vedeným nad podlahou podél zdi až ke svodu v protějším rohu. Když však začali pokládat trubky pro připojovací vedení 3x380V, upadli poněkud do rozpaků. „Jak se teď dostaneme s tou trubkou až ke svorkám transformátoru," zeptal se montér Pepík svého kamaráda Jardy. — „Přece ji nepovedeme po zemi, aby pak trčela nahoru až k víku?“

Chvíli se dohadovali a pak se rozhodli. Položí trubku na zeď a povedou ji kolem dokola až na stěnu za transformátorem, z níž byl přívod vysokého napětí 22kV. Obtíž byla jedině v tom, že ulička mezi nádobou transformátoru a zdí byla jen asi 30cm a že holé vodiče vysokého napětí byly pod napětím.

To však naše mládence neodradilo. Domluvili se tak, že Pepík, který byl štíhlejší, vsouká se opatrně do uličky a přitluče tam opatrně konec trubky sponou na zeď. Jarda měl stát u páky odpínače 22kV a dávat na Josefa pozor. Kdyby snad hrozilo Pepíkovi nějaké nebezpečí, měl okamžitě vypnout přívod vysokého napětí.

Jarda se tedy postavil k páce ručního pohonu odpínače 22kV a Pepík se soukal za transformátor. Právě když se mu to povedlo, zablýsklo se, ozvala se rána, a elektrický výboj sjel Josefovi do vztyčené levé ruky. Jarda podle předchozí úmluvy okamžitě vypnul, ale to už se zhroucené tělo jeho kamaráda zakleslo mezi žebry transformátoru a zdí. Několik dělníků přiběhlo zjistit, proč je vypnut proud, a dalo jim hodně námahy, než postiženého vytáhli tak, aby jej ještě více neodřeli.

S těžkými popáleninami na ruce a zádech byl převezen do nemocnice, kde si poležel několik měsíců.

Komise, která případ vyšetřovala, zjistila, že oba montéři jsou přeškolení číšníci a že i jejich vedoucí skupiny, který jim dal předchozí poučení, je bývalý vrchní číšník.

Vedení elektromontážního závodu odmítalo za úraz jakoukoli odpovědnost, protože všichni tři číšníci byli řádně přeškoleni, složili předepsané zkoušky a získali prý tak kvalifikaci osob znalých, tj. osob plně odpovědných za svou odbornou práci.

Vedoucí montážní skupiny pak prohlásil při výslechu, že montér Pepík už často neuposlechl jeho příkazu a dělal většinou každou práci podle svého rozumu. Doposud však nikdy nedošlo k žádnému úrazu.

Rozbor v roce 1959
Vedení elektromontážního podniku mělo pravdu, že číšníky lze podle normy ČSN 34 3100 § 12 044 považovat za osoby znalé, jestliže všichni mají již nejméně 6letou praxi v oboru elektrických instalací, a to od dosažení svých 18 let. V tomto případě mohli oba montéři skutečně pracovat na zařízení nn samostatně a bez dozoru. Jako osoby znalé mohli pracovat i blízko zařízení vysokého napětí, ale nesměli se přiblížit k jeho živým částem blíže než 140cm. Vedoucí skupiny by se musel postarat o řádné ohrazení nebezpečných prostor jen v tom případě, že by bylo možné, aby se pracující v zápalu práce dotkl bezděčně části s vysokým napětím (část pod napětím = živá část). Tato okolnost však zde nebyla, protože postižený montér se nemohl v žádném případě dostat do těsné blízkosti vysokého napětí mimoděk, nýbrž jen a jen úmyslně, a to ještě s vynaložením určité námahy. Proto si zavinil úraz sám nedodržením platných předpisů a příkazu svého vedoucího, část viny padá i na jeho spolupracovníka, který s tímto porušením předpisů souhlasil, nebo aspoň se dál ovlivnit a dokonce při tom spolupracoval.