Byla již 38. minuta druhého poločasu a stav byl stále ještě nerozhodný. Byl to vlastně úspěch pro domácí fotbalové mužstvo, protože hosté byli podle „papírové formy“ zřejmými favority.

Ale říkejte to místním fanouškům, ti chtějí vidět padat branky! Konečně se dočkali. Macháček, ač tísněn robustním obráncem hostů, přicentroval volnému Bychovi a ten krásnou ranou pod tyč umístil první a vedoucí branku domácích.

Na hřišti i tribunách vypuklo nadšení. Lidé jásali, tleskali, dupali a domácí rozhlas přehlušoval všechen ten hřmot rychlým a celkem bezpředmětným líčením událostí poslední minuty.

Náhle se hlasatel odmlčel a po chvilce ticha vykřikl: „Hoří!“ Vzápětí však uklidňoval obecenstvo, aby zůstalo na svých místech, že nehrozí žádné nebezpečí, zápas že však bude na několik okamžiků přerušen.

Z kabiny domácích hráčů se ze dveří a oken valil hustý dým. Hráči tam měli své šaty a věci. Není proto divu, že nechali fotbalu a běželi zachraňovat, co se dá. Ve zmatku nikdo nenašel klíč od kabiny a dveře byly zamčené. Hráči tedy svými těly mocným náporem dveře vyrazili. Každý stačil ještě vynést balík vlastních nebo i cizích svršků. Oheň však již nedovolil opět vniknout do hořící kabiny. Za chvíli vjel na hřiště místní požární sbor a začal hasit. Požár se podařilo uhasit, ale kabina vyhořela a s ní i uložené dresy domácích hráčů, kopačky, bradla a hrazda. Celková škoda byla 18.000 korun.

Příčina požáru byla skutečně neobvyklá — příliš bouřlivé nadšení nad gólem domácího mužstva.


Rozbor v roce 1959
Komise odborníků, která vyšetřovala příčinu požáru, zjistila: V kabině byla elektrická instalace v tak katastrofálním stavu, že když venku někdo zadupal nebo přibouchl trochu dveře, okamžitě se přepálily pojistky. Vodiče byly na některých místech již téměř obnaženy a při každém otřesu se porůznu dotkly a způsobily zkrat. Správce bydlící na hřišti chtěl mít pokoj od stálé výměny pojistek, a proto je den předtím řádně zesílil.

Lavinovité nadšení a dupot diváků způsobily pak v elektrickém vedení v šatně domácích řadu zkratů, které zesílené pojistky prostě nevypnuly. Výsledkem musel být jedině požár!

Zápas se dohrál s hodinovým zpožděním za účasti vytrvalců, kteří trpělivě vyčkali uhašení požáru.

Elektrická instalace v dřevěné šatně by nevyhovovala předpisům, ani kdyby byla jinak v bezvadném stavu. Plášťové trubky byly nad stropem i pod podlahou, procházely dřevěnými stěnami a elektrický proud nebyl vypínán, když v šatně nikdo nebyl. Již dlouho byly však trubky úplně rozpadlé a přelámané a vodiče měly místy opadanou isolaci. Ponechat takovou instalaci pod napětím a bez dozoru, bylo z hlediska předpisů trestuhodné. A trest se skutečně dostavil!

I s chatrným a přestárlým elektrickým zařízením lze v nejnutnějším případě udržet ještě provoz, ale jen jsou-li hasicí prostředky po ruce, je-li trvalý dozor při provozu a je-li jištění pečlivě provedeno pojistkami podle norem. Bez trvalého dohledu nesmí být takové zařízení nikdy pod napětím.