Milan byl starý vetešník. Sbíral vše, co se mu mohlo jednou hodit. Byl původem z chudé rodiny, která musela opravdu vším šetřit. Navštěvoval všechno, co se likvidovalo a rozdávalo. Byl starý mládenec, proto neměl žádný problém s úložnými prostory. Po létech stačil zaplnit kompletně třípokojový byt uprostřed města.

Vzděláním byl umělecký kovář, kterým ve skutečnosti nikdy nechtěl být a tak se životem potloukal od jedné nárazovky ke druhé. Jeho nový soused ho požádal o prodlužovací přívod. Milan věděl o jednom z prodloužení na bubnu. Našel ho na jedné stavbě pohozený, rozmotaný. Chyběla mu přívodní vidlice.

Milan také věděl, že tu chybějící část také někde má. Sousedovi prodloužení slíbil a zaklapl za ním dveře.

Hledal, hledal, až našel asi pět jednofázových gumových zásuvek pro pohyblivé přívody. Nemeškal a pečlivě jednu z nich připojil na ustřižený konec. Dal si záležet! Dobře totiž věděl, že fáze má být vlevo, modrý vpravo a zeleno/žlutý na ochranném kontaktu.

A takto vypadal jeho výtvor!


Zazvonil u souseda v ruce s bubnem prodloužení. Soused byl podobná existence jako Milan. Skoro by se dalo říct, že jsou to herci z "A je to!". Soused popadl prodlužku a Milanovi vtiskl plácačku kořalky. Oboje dveře zaklaply současně. Milan otočil lahvinku do sebe dřív, než soused zjistil, že prodloužení s dvěma samicemi je mu k prdu.

Po chvíli Milan otvírá dveře aby mu byl vysvětlen prazvláštní jev. Milane, ten byt co jsem koupil má asi špatný zásuvky. Nemohu to připojit. Stěžoval si soused. Milan posilněn plácačkou ho ubezpečil, že nemusí klesat na mysli. Prý má na vše řešení. A po chvilce vyrobil speciální redukci dvou samců.

Milan sousedovi předvedl svůj protopyp. Oba zajásali, že to funguje a otevřeli další lahvinku. Nevěřili byste, ale ti dva tam ještě bydlí a nic se jim nestalo.

Že by to bylo tou kořalkou?