HROBAŘ: Každý nemá stejné štěstí

Stavební podnik stavěl v jižních Čechách kolonii bytových jednotek pro velký průmyslový závod. Na staveništi udělali provizorní motorový i světelný rozvod venkovním vedením po dřevěných stožárech zaměstnanci okresní správy rozvodného podniku.

S postupem stavby bylo však třeba rozšířit dosavadní elektrický rozvod o další odbočku a přistavit tři nové dřevěné sloupy. Bylo třeba jednak osvětlení pro stavbu dalšího objektu, jednak asi 6 zásuvek pro připojení elektrických spotřebičů.

Stavební podnik objednal i toto rozšíření u okresní správy rozvodného podniku, ale když se nemohl dočkat, vyslal na staveniště vlastní elektrikáře.

Přišel elektromistr se dvěma montéry, K. Křížkem a Jirkou Truhlářem. Prohlédl, co a jak je třeba udělat, dal příslušné instrukce a zase odešel. Křížek elektrickou instalaci na staveništi dobře znal, protože už předtím pomáhal montovat veřejné osvětlení. Udělal tedy Křižka vedoucím a Truhláře pomocným montérem.

Po odchodu mistra si oba mládenci začali rozdělovat práci. O tom, kdo vyleze na odbočný sloup, aby tam nad dosavadním vedením vyvrtal otvory pro háky a připevnil odbočující vedení, měl rozhodnout los. Vedoucí Křížek vyndal z kapsy desetihaléř a řekl: „Lvíček jsem já, číslo jsi ty!“ Protože padlo číslo, připevnil si Truhlář na nohy stupačky a chystal se vylézt na sloup.


„Počkej, člověče," řekl vedoucí Křížek, „vždyť musím napřed vypnout!“ Chtěl právě jít k dřevěnému provizornímu rozvaděči umístěnému za rohem budovy, když v tom přišel nějaký zaměstnanec, aby si na chvíli vypůjčil napínací kladku. Křížek mu ji půjčil a požádal ho přitom, aby vypnul hlavní vypínač, až půjde okolo rozvaděče. Příchozí ochotně souhlasil, ale když přišel k rozvaděči, viděl, že na něm jsou dva tlačítkové vypínače. Jeden velký, 60A, a druhý menší, 25A. Domníval se proto, že hlavní vypínač musí být ten velký, a proto jej vypnul.

Přece však mu to nedalo, vrátil se kousek zpět a volal: "Vypnul jsem ten velký vypínač, je to dobré ?" "Dobré," odpověděl spokojený Křížek.

Ve skutečnosti byl hlavní vypínač ve skříňce a toho si dotyčný nevšiml. Na rozvaděči byl větší motorový vypínač a menší světelný. Protože vedení, z něhož montéři měli odbočit na sloupu, bylo světelné, zůstaly vodiče pod plným napětím. To však nikdo z nich netušil.

Truhlář vylezl až na vrchol dřevěného sloupu a přitom samozřejmě prolezl i holými vodiči pod napětím. Vyvrtal otvory a slezl dolů pro háky s izolátory. Vylezl opět nahoru, namontoval háky, prolezl mezi živými vodiči a sestoupil opět na zem, aby si na sloup vynesl konce odbočného vedení. Vyšplhal znovu nahoru, přivázal všechny čtyři odbočující vodiče na izolátory a slezl na zem.

Šestkrát tak prolézal mezi vodiči a nikdy nepocítil ani nejmenší zabrnění. Byl proto naprosto jist, že vodiče jsou bez napětí.

Když napnul odbočující vedení i na ostatní sloupy, šel vyhledat Křížka, aby mu oznámil, že je se svým úkolem hotov. Připojení nové odbočky je totiž vždy záležitostí vedoucího montéra.

Křížek přišel, vypůjčil si od Truhláře jeho boty i stupačky a jal se šplhat na sloup. Asi ve výši dvou metrů se zastavil a poslal si Truhláře pro pivo, neboť se prý s chutí napije, až odbočku připojí. Ale už se nenapil! Když se totiž Truhlář za několik minut vracel se sklenicí piva, viděl již z dálky, že Křížek nějak divně a mrtvě stojí ve stupačkách. Pospíšil si proto a volal ho jménem. Pak vylezl na střechu vedlejšího domku a viděl, že je zle. Strhl poplach a s pomocí několika stavebních dělníků snesl tělo svého kamaráda dolů. Autem okolo jedoucím byl postižený odvezen do blízké nemocnice. Kamarádi s ním dělali celou cestu umělé dýchání. V nemocnici zjistil lékař, že je popálen na čele a pravé ruce. Patrně držel rukou vodič a čelem se dotkl vodiče fázového. Třebaže šlo o těžký úraz elektrickým proudem, přece se lékařům podařilo zraněného zachránit.

Rozbor v roce 1959
Bylo to skutečně podivuhodné štěstí, že montér Truhlář se nikdy nedotkl dvou vodičů najednou, ačkoli jimi šestkrát prolézal a neměl důvodů k žádné opatrnosti. Byl totiž pevně přesvědčen, že všechny vodiče byly bez napětí a považoval proto mdlobu svého kamaráda za přechodnou nevolnost z horka.

Úraz si zavinil vedoucí montér sám, protože bylo jeho povinností osobně a vlastnoručně nejen vypnout hlavní vypínač, ale zajistit jeho vypnutý stav vynětím pojistkových vložek.

Je to jistě zajímavý případ, ale jeho příčina je už více než běžná. Hazardování vlastní i cizí bezpečností lehkomyslným nedodržením základních bezpečnostních předpisů o práci při zajištěném vypnutém stavu! Spolehl se na zákrok zcela neznalé osoby a nepovažoval ani za nutné zkoušečkou se přesvědčit, zda vedení je skutečně vypnuto.