Rolník Mašek s manželkou přišli ráno do stodoly, aby na stroji drhli len. Elektrický motor, který řemenem poháněl drhlen, byl připojen 20m dlouhou gumovou šňůrou do zásuvky na dřevěném sloupu před stodolou. Na sloupu byly vlastně zásuvky dvě. Do druhé zasunul vidlici s přívodem k betonové míchačce zedník, který opravoval štít stodoly a přistavoval malý plevník.

Ve stodole bylo všechno, jenom ne pořádek. V přístodůlku stál šrotovník zaházený zcela lnem. Přívodní šňůra k elektrickému motoru, kterým chtěl Mašek pohánět drhlen, byla omotána okolo zasypaného šrotovníku.

Mašek zastrčil vidlici přívodní šňůry do zásuvky a šel zapnout motor do stodoly. V tom už přiběhl zedník, že betonová míchačka mu běží jen na dvě fáze a bručí. Mašek tomu nevěřil a spustil svůj motor. Běžel také jen na dvě fáze a také bručel.

Oba se tedy odebrali do předsíně obytného domu a tam na rozvaděči spravili prasklou pojistku. „To jsem blázen, proč ta pojistka pořád zlobí," divil se Mašek a pro jistotu ji trochu zesílil.

Vrátili se ke stodole a oba elektrické motory se normálně rozběhly.

Manželé Maškovi pracovali sotva půl hodiny, když motor opět začal bručet na dvě fáze. Mašková si při tom všimla, že v přístodůlku, v místě, kde byl zaházený šrotovník, se zablesklo.

V dalším okamžiku již z tohoto místa vyšlehly plameny. Právě přiběhl i zedník a tak s velkým chvatem začali všichni tři vyhazovat hořící snopky lnu ze stodoly. Chtěli tak zabránit rozšíření požáru.

Avšak prudký vítr odnesl jeden hořící snopek zpět na druhou stranu stodoly a založil tam nové ohnisko požáru.

Situace se stala vážnou. Zedník skočil rychle na kolo a jel do blízké továrny, aby zahoukali na poplach. Aby smůla byla dovršena, elektrická siréna nefungovala. Proto jen několik vyškolených členů protipožárního družstva se mohlo v poměrně krátkém čase dostavit k požáru.

Zedník zatím spěchal na kole do hasičské obecní zbrojnice vyhlásit v obci poplach. Proto přijelo k požáru i družstvo dobrovolných požárníků s motorovou stříkačkou. Všechna snaha o zachránění stodoly byla však beznadějná. Zásluhou spojeného úsilí se podařilo aspoň to, že se požár nerozšířil na chlévy a obytné stavení.

Stodola vyhořela a tím vznikla škoda 52.000 korun. K tomu nutno připočíst ještě 38q sena, 10q jetelového semena, 50q slámy a 10q lnu.

Rozbor v roce 1959
V tomto případě bylo překročeno několik ustanovení předpisů. Přívodní gumová šňůra byla prodřená. Protože byla omotána okolo železné kostry šrotovníku, došlo k průrazu jedné žíly na tuto kostru. Vadný proud tekoucí šrotovníkem do země byl dostatečně velký, aby přetavil správně dimenzovanou pojistku. Kdyby rolník Mašek hledal příčinu, proč se pojistka přetavila, jistě by ono místo na poškozeně šňůře našel a nemuselo dojít k požáru. Protože však naopak zesílil příslušnou pojistku, protékal vadný proud trvale po dobu 1/2 hodiny poměrně špatným dotykem mezi obnaženou žilou šňůry a kostrou šrotovníku. Uvolněným teplem na odporu mezi obnaženou žilou a kostrou šrotovníku a z jiskření se místo styku zahřálo, že zapálilo prach a oheň se přenesl na len.

Ve stodole, stejně jako v každém prostředí s nebezpečím ohně, je chod motoru na dvě fáze velmi riskantní. Asynchronní motor se totiž snaží i při dvou fázích udržet svůj výkon a proto z nich bere zvětšený proud. Tím se brzo přehřeje tak, že může snadno způsobit požár. Proto by v takovém prostředí měly být asynchronní motory chráněny jedině trojfázovými jističi, které vypnou při poruše v jedné fázi všechny tři fáze a tím motor zcela odpojí od přívodu.