Starý pan Kvíčala byl plánovačem v jednom národním podniku. Byl odjakživa člověk přemýšlivý, „kutivý" a v jeho hlavě se stále rojily nějaké zlepšovací návrhy.

Ve svém zaměstnání nemohl jaksi se svou iniciativou prorazit. Vedení podniku nemělo pochopení pro jeho neustálé návrhy na změnu výrobních a finančních plánů, a tak se jeho elán vybíjel výhradně jen doma. Když "zdokonalil" celé bytové zařízení tak, že se v něm pomalu ani nemohlo bydlet, zabránila mu vlastní manželka v další "tvůrčí" práci. 

Jak byl starý Kvíčala rád, když se mu provdala dcera a zařizovala si vlastní domácnost. Tady získal věčný plánovač panenskou půdu pro své vyžití.

Přemaloval ložnici, palubkovou podlahu v kuchyni vytrhal a vlastnoručně nahradil podlahou xylolitovou, normální elektrický zvonek nahradil cymbálem o třech libozvučných tónech. Zkrátka vyšperkoval hnízdečko novomanželů tak, že vodil tajně do nového bytu své soudruhy z podniku, aby se jim pochlubil svými neobyčejnými a v podniku zneuznanými schopnostmi.

K narozeninám překvapil svou vdanou dceru automatickou bednou s elektrickým topným tělesem na sušení plen, aby prý to bylo připraveno, kdyby snad přišel vnouček. Na Vánoce pak daroval novomanželům elektrickou pračku vyrobenou vlastníma rukama.

Na tento výrobek byl zvlášť hrdý, protože v něm použil nejnovějších metod, obhlédnutých z různých prospektů a časopisů.

Dcera prala na pračce již třikrát a byla s ní opravdu spokojena. Otec se vždy po prádle přišel zeptat, „tak co, jaká je pračka?" „Ohromná, tatínku," odpovídala vždy dcera.

Ale po čtvrtém prádle našel pan Kvíčala dceru v posteli. Přesto se však nezdržel obvyklé otázky: „Jaká je pračka?“ „Zabavená, tatínku, málem by mne byla zabila!“

A překvapený otec se postupně dozvěděl, co se stalo, a jakého omylu se dopustil ve své konstruktérské práci.

Dcera prala jen tak v plavkách a bosa. Prádlo vyprala i vyždímala, vypnula motorek pračky a vytáhla z jeho zásuvky dvoupramennou gumovou přívodní šňůru. Chtěla ji svinout postupujíc ke stěně, na níž byl druhý konec šňůry dosud zastrčen vidlicí v zásuvce.

Jak šňůru svinovala, vypadl jí konec ze svinuté šňůry a dopadl jí na holé tělo, malý kousek pod dolním okrajem plavek. Protože i na tomto konci šňůry byla jen vidlice s nechráněnými kolíky a kolíky byly pod napětím, dostala strašnou ránu a nohy jí zdřevěněly. Reflexivním pohybem chytla vidlici do ruky a v tom projel elektrický proud znovu jejím tělem a ztratila vědomí. Padla na vyvářecí kotel, narazila si žebro a shodila poklici. To bylo její největší štěstí, protože vzniklý hřmot vzbudil zvědavost sousedky, která šla právě kolem prádelny do sklepa. Nahlédla proto dovnitř a ihned způsobila poplach. Již za 5 minut byl zde lékař, který přivedl zraněnou k vědomí. Nyní musí ležet a je celá jako rozbitá.

Veřejná bezpečnost přivedla znalce a na základě jeho odborného posudku vadnou pračku zabavila. Nebyla prý ani nulována ani zemněna a měla prý připojovací zásuvku proti předpisu. Dcera musela přiznat, že výrobcem je vlastní otec, a teď má strach, že tatínek bude mít ještě nějaké opletačky.

Rozbor v roce 1959
Přívodní šňůra nesmí nikdy na obou koncích končit vidlicí s kolíčky. To je vždy velmi nebezpečné. Postupujeme-li směrem elektrického proudu od zdroje k spotřebiči, musí vždy u pohyblivých spotřebičů elektrický proud končit ve zdířkách, do nichž se pak zasunou kolíbky bez napětí. Proto musí přívodní šňůra pro každý elektrický spotřebič končit zdířkami a nikoli kolíčky. Kolíčky musí být namontovány na kostře spotřebiče, jak to např. vidíme vždy u elektrické žehličky. Ze se tento předpis často nedodržuje např. u transportérů, praček, míchaček betonu, strojů na opracování dřeva aj., je skutečně trestuhodné, protože to zavinuje množství zcela zbytečných úrazů elektrickým proudem. A všechny úrazy nekončí šťastně! Většina je naopak smrtelná.

Kromě toho musí být každý kovový obal elektrického spotřebiče chráněn buď spojením s nulovacím (ochranným) vodičem, nebo přímo uzemněn. Zvláště v prostředí, které zvětšuje nebezpečí úrazu, nesmíme tuto ochranu nikdy zanedbat, Můžeme ji nahradit jedině chráničem nebo ochranným jističem. Jsou to automatické přístroje, které vypnou přívod elektrického proudu v okamžiku, kdy se na povrchu chráněného předmětu objeví napětí vyšší než 12V.