HROBAŘ: Desetiletý kluk a úraz od uzemnění

Krajský inspektor bezpečnosti práce ROH - Svazu zaměstnanců v zemědělství udělal náhodnou prohlídku na státním statku v severních Čechách. Při prohlídce zjistil elektrické pojistky tak neodborně spravované, že je všechny vyšrouboval a zabavil, protože ohrožovaly bezpečnost osob i věcí.

Za půl roku hlásil tentýž statek vážný úraz malého 10letého chlapce elektrickým proudem.

Vyšetřováním bylo zjištěno toto:
Dva malí hoši si hráli před stodolou státního statku, kde byl upraven prostor pro výmlat. Před stodolou stál dřevěný stožár, na němž končil elektrický přívod venkovního vedení 3x380/220V. Přívod byl sveden plášťovou trubkou s polozahnutou vývodkou od isolátorových pojistek po povrchu sloupu do motorové zásuvky. Nulový vodič byl spojen s kovovou skříňkou zásuvky a uzemněn holým měděným vodičem na zemnič. Svod byl chráněn kovovou trubkou, která však byla ohnuta do velkého oblouku, zřejmě od nárazu nějakého vozidla.

Hoši při hře běhali kolem dřevěného stožáru a jeden z nich se zachytil v oblouku této svodové trubky. Utrpěl těžký úraz elektrickým proudem, spojený s hlubokou mdlobou a popáleninami na rukou i bosých chodidlech.

Odborný znalec prohlédl přívod ke stodole a zjistil, že pojistky v isolátorech na sloupu jsou opět neobyčejně zesíleny celým pletencem drátků. Zemní přechodový odpor ochranného uzemnění byl naměřen 100Ω, což je dvacetkrát více, než připouštějí předpisy o ochraně před nebezpečným dotykem.

Izolační odpor fázových vodičů byl 100, 100 a 50MΩ, odpor nulového vodiče proti zemi 6MΩ. V tomto případě šlo o izolovanou síť s vyvedeným, ale neuzemněným nulovým vodičem. Jedinou ochranou před úrazem bylo tedy naprosto nevyhovující uzemnění, provedené až u stožáru blízko stodoly.

Protože při vyšetřování nebylo zjištěno napětí na svodu ani na trubce, dalo se předpokládat, že izolační stav vodičů je dobrý, a znalec usoudil, že při dešti před třemi dny zateklo do trubky a zvlhnutím se isolační odpor vodičů přechodně znehodnotil. Kdyby byly pojistky v pořádku, musely by se jistě zvětšeným proudem tekoucím do svodu přetavit.


Rozbor v roce 1959
Bylo nesporně trestuhodné, že pojistky po tak výstražném zákroku úředního orgánu byly opět neodborně „flikovány“. Jinak však byl nález znalce zřejmě nesprávný a mylný. Případ se stal v okrese, kde je skutečně zavedena ochrana zemněním. Nejde však o izolovanou soustavu 3x380/220V s vyvedeným, ale izolovaným středem. Nulový vodič je zde uzemněn v transformovně, avšak v celé síti nesplňuje podmínky pro nulování, a proto se ho nesmí používat na ochranu.

Příčinou úrazu v tomto případě náhodou nebyly tedy spravované pojistky, nýbrž to, že pracovní nulový vodič byl spojen s kovovým krytem motorové zásuvky a pak špatně uzemněn.

V zápise bohužel není zmínka o tom, zda ,,znalec“ při měření isolačního odporu nulového vodiče musel tento vodič rozpojit, či nikoli. Jeho domněnka, že jde o izolovanou soustavu, svědčí o tom, že nulový vodič nerozpojoval. Naměřil-li skutečně 6MΩ proti zemi, pak je to důkazem, že nulový vodič byl někde v elektrickém rozvodu na statku přerušen. Přerušení pracovního nulového vodiče by pak snadno vysvětlilo úraz chlapce. Stačilo, aby v kritickém okamžiku někdo zapnul jakýkoli jednofázový spotřebič a na špatném uzemňovacím svodu na stožáru u stodoly se muselo objevit plné napětí 220V. Zvlhnutí vodičů do takové míry, že by poruchový proud popálil hocha, je nepravděpodobné, protože za pouhé tři dny by se jejich izolace nemohla sama „zotavit" na tak výborné hodnoty. Jak je vidět, úloha znalce není při vyšetřování nijak záviděníhodná!