Kráčím hřbitovní cestičkou spolu se svou starou tetou položit kvítí. Příchozí vnímají toto místo nostalgicky, jako památné. Přichází na okamžik zapomenout na všední realitu a vzpomenout na své předky. Je to okamžik, kdy člověk krátce rekapituluje vše, co se od té doby odehrálo a co bylo možné v době svého dětství. K tomu účelu jsou také tato místa připravena. Prozatím se zde neprojevuje elektronická miniaturizace a pozůstalí zůstávají u konvenčních prostředků jako jsou svíce a kvítí.
Ovšem nikdy nevíme co nová doba přinese. Vytušili jsme změnu po té, co jsme prošli pod vedením nn. Šlo o prodloužení, které jednak nesplňovalo maximální délku 50m. Nad místem, kde projíždí vozidla nebylo 3,5 metru. A navíc spojka byla provedena klasicky hrůzostrašně.
K jakému účelu bylo toto vedení zřízeno se nepodařilo vypátrat. Z obrázku spojky je patrné, že se nejedná o vidlici a zásuvku pohyblivého přívodu. V lepším případě můžeme očekávat svorkovnici. Zda bude toto spojení zabezpečeno proti vytržení a na přívodu bude proudový chránič, to je pouze myšlenka, která proběhne hlavou snad každého elektrikáře.
A tak mě napadlo, zda i v těchto místech probíhají nějaké revize a zda vůbec má někdo starost o bezpečnost návštěvníků. Kdyby tak alespoň věděli o této spojce ...
Hrobař něco zamumlal o božích cestách ...