Ráno přicházím do kanceláře. Rozsvítím světla, odložím svršky do skříně a vrhám se pod stůl. Naučenými pohyby vytahuji vidlice ze zásuvek, rozplétám prodlužovací a pohyblivé přívody. Zkoumám, zda vodiče nemají poškozenou, zpuchřelou nebo nadměrně ztvrdlou izolaci, zda vidlice, nástrčky a pohyblivé zásuvky nejsou poškozené, zda jsou šňůry zajištěny proti vytržení a u vstupu do spotřebičů opatřeny návlačkou. Potom kontroluji vlastní spotřebiče - počítač, monitor, tiskárnu, kopírku, fax, plotr a radiomagnetofon. Jen u varné konvice zakoupené před několika dny krátce zaváhám, než si uvědomím, že pro kontroly nezná norma výjimky ani u spotřebičů v záruce.

Ostřížím zrakem prohlížím, zda nejsou poškozeny kryty, držadla a ovládací prvky a větrací otvory nejsou zakryté nebo zaprášené. Potom provádím zkoušky chodu. Připojuji spotřebiče na jmenovité napětí a ověřuji funkci ovládacích a zabezpečovacích prvků. U spotřebičů vybavených motorkem naslouchám, zda je chod pravidelný bez nadměrného hluku.

Právě jsem dokončil kontrolu el. spotřebičů před použitím, jak mi to jako uživateli ukládá čl. 5.3 a tabulka 1 ČSN 331610 z března 2005. Usedám k počítači a v duchu děkuji zpracovatelům normy. Na rozdíl od předchozího vydání ČSN 331610 z roku 1999 již nemusím vést o provedených kontrolách záznamy.
U srdce mě přitom hřeje pocit sounáležitosti.

Vím totiž, že právě popsanou činností se každé ráno zabývají statisíce jiných uživatelů v úřadech, školách, obchodech, zdravotnických zařízeních i v průmyslových a živnostenských provozovnách. A to včetně politiků, ředitelů, sekretářek, zpracovatelů normy, pracovníků normalizačního institutu, inspekce práce a redaktorů elektriky cz. Nebo je tomu jinak?

Zdeněk Molnár