Dnes budeme hovořit o prkně z 30.let, kdy konstruktéři neměli vymyšlen pantografický systém, myslíme tím tentokrát ne pravítka, nýbrž uchycení prkna pomocí otočných ramen a pák, kdy prkno bylo vyvažováno betonovým a někdy železným závažím.

Toto zachované prkno má ovládání obou poloh, výšku i náklon od sebe navzájem oddělené.
Na obrázku 5. je detail svislého pohybu prkna. Ta malá svislá pružinka tlačí čep do děrovaného kolečka a tím fixuje prkno ve svislé poloze a je ovládána nožní pákou. Přes to děrované kolečko je ovinuta ocelová páska, jedním koncem ke kolečku přinýtovaná a druhý konec je připevněn na posuvný rám prkna. To je ten tmavý svislý kousek oceli u šedé nohy s příčkou na druhou stranu rámu.

Na kolečkové ose je zkrutná pružina, která prkno nadlehčuje při manipulaci s ním .
Mechanismus náklonu je na obrázku 1,3 a 4. Opět je tam kolečko s ovinutým páskem, ovládaným ruční pákou. Kolečko pootočením uvolní jakousi čelisťovou brzdu, která bohužel není vidět a ta uvolní ty oblouky a prkno lze naklonit.
Původ prkna není příliš jasný. Poslední stopa vede na půdu TOS Kuřim, kde byl dávno před „revolucí“ uskladněn jako vyřazený.