Pro měření stejnosměrného napětí používáme nejčastěji magnetoelektrické voltmetry, které lze použít pro měření stejnosměrného napětí v rozmezí od několika set mV do přibližně 1000V. Magnetoelektrické voltmetry se vyznačují vysokou přesností (běžně 0,5) a malou spotřebou. U běžných magnetoelektrických voltmetrů bývá vnitřní odpor ri = = 5000 Ω/V, konstruují se však i přístroje s extrémně malou spotřebou, jejich vnitřní odpor bývá až r_i = 100 000 Ω/V. Má-li však přístroj příliš velký vnitřní odpor, protéká měřicí cívkou jen velmi malý proud, přístroj má malý pohybový moment a klesá tím i jeho přesnost. Tyto přístroje mívají třídu přesnosti nejvýše 1.

Další měřicí soustava s velmi vysokým vnitřním odporem je soustava elektrostatická (její vnitřní odpor je teoreticky nekonečný), ale elektrostatické voltmetry se v praxi používají pouze v oblasti vysokého napětí. Pro měření běžných napětí o velikosti desítek až stovek voltů se nepoužívají, protože mají velmi malý pohybový moment.

Pro měření stejnosměrného napětí se dají použít i moderní přístroje feromagnetické, starší, levnější provedení přístrojů této soustavy nelze pro měření stejnosměrných veličin z důvodů příliš velké chyby použít. O vhodnosti použití feromagnetického voltmetru pro měření stejnosměrného napětí je nejlépe přesvědčit se přímo na číselníku přístroje. Na obrázku je porovnání částí číselníků dvou feromagnetických voltmetrů, z nichž první pro měření stejnosměrného napětí může být použit, druhý nikoliv.

Elektrodynamické voltmetry umožňují měření stejnosměrného napětí, ale dnes se tyto přístroje již téměř nepoužívají a pokud ano, tak pouze v přesném laboratorním provedení, se kterým se technik v praxi nesetká.
Pro měření velmi malých napětí (řádově nV až µV) slouží přístroje zvané galvanometry. S jejich provedením a použitím pro měření napětí se seznámíme později.

TIP: literatura na téma "měření" zde!