Závěrečné učňovské zkoušky ISŠ Sokolnice (3. ústní)
reklama
I když pokládané otázky mohou leckteří z nás považovat za naprostý základ, očima mladého člověka jsou často tyto vědomosti považovány za nutnou byrokratickou zbytečnost, která je posledním brzdícím retardérem před právě otvírajícím se světem dospěláků. Ovšem i mezi těmito kluky se našlo pár těch, kteří ví již nyní, že být odborníkem, znamená znát ohromnou spoustu relativně nedůležitých informací.
A tak přišel den "D", kdy se kluci "vyšňořili" za slušňáky a dostavili se pro pokoření zbylých metrů k vytouženému cíli. Mezitím na druhé straně barikády byly pocity a myšlenky zcela odlišné. Přezkušující učitelé cítí každý ukončený školní rok pouze za další strávený rok svého života. Pokud přihlédneme na celý systém našeho školství, musíme vytušit, že ne jeden kantor chodí do svého zaměstnání pouze pro to "bídné" finanční ohodnocení.
Co je to v případě takového učitele dobře odvedená práce?
Rozhodně to není pouze udělená dobrá známka. Dobře odvedenou práci učitele chápu já, jako zdařilý přenos informací směrem ke studentům. A přenos je zdařilý tehdy, pokud v hlavách posluchačů něco uvízne.
S jakým materiálem učitelé pracují?
Materiálem jsem myslel hmotu, v které mají zůstat informace. Tedy žáky, učně, studenty. Doby, kdy učiliště přijímala uchazeče dle předchozího prospěchu, jsou ty tam. A tak se na tříletých oborech objevují i nevídané postavičky do "jazzu", které přivádí rodiče pouze proto, aby se jejich třeba zpustle vychovaná a rozmazlená ratolest alespoň vyučila. Takový element je pak zařazen do učebního procesu, který jej třeba vůbec nezajímá a přenos dat se učiteli nedaří.
Dnešní doba (nechci říci moderní doba, protože moderní doba byla zajisté i ve středověku) již neumožňuje vystrašit příslušníka ústavu argumenty typu: "dostaneš sníženou známku z chování, bude z tebe popelář, vyloučíme tě....". V dnešní době, kdy již není akademický titul neobvyklostí, se díváme především na skutečné schopnosti a dovednosti. Proto se také mnozí mladí domnívají, že je nutné pouze něco absolvovat, aby se bylo čím prokázat. V těchto případech učitelé mají před sebou "unabsorbenta", který je naprosto odolný všem dobře míněným radám, poučkám, které učitelé v dobré víře hlásají.
Stále nové demokratické praktiky, které ochraňují žákovu osobnost bohužel na jeho morálních kvalitách nepřidávají, spíše degradují snahu o pořádek při výuce a výchově dospívajících mozků.
A když už nadejde slavností událost závěrečných ústních zkoušek, pak jsou výsledky přezkušovaných žáků také jakýmsi vnitřním hodnocením každého učitele. V hlavách předsedajících probíhají často podobné myšlenky např....
- ten to určitě zná
- to tento nemůže vědět
- tento nezklamal
- ten měl zájem od prvopočátku
- ten může být rád, že nedostal nic složitějšího
- ten to opravdu umí pouze vyjmenovat
- ....
V našem případě jsme potkali tu lepší skupinku, o které se dá říci, že přece jen přistupovala k této své životní metě odpovědněji. Na chodbě před vstupem do "jámy lvové" pulsoval stres, napětí a uměle vyvolávaný humor pro zklidnění situace. I když se v jejich případě ze stran přezkušujících nepředpokládalo nějaké zdrcující překvapení, v hlavách kluků "vrtal červ" nejistoty, zda si nevytáhnou oblast, která se jim z duše protiví a je jim zcela neznámá.
Po vstupu do slavnostní místnosti si každý vylosoval jedno číslo otázky, jejíž odpověď si (během přezkušování svého spolužáka) opodál mohl písemně připravit. Tento zdánlivě nedůležitý postup snižuje hladinu trémy před vědomostmi nabitými pohledy, které mají "nebožáka" zcela v moci.
Závěrečný vědomostní výstup by měl být do určité míry také správným hereckým výkonem. Někteří vystupovali sebevědomě, zřetelně, spisovně artikulovali a ti nadějnější i zdárně neverbálně přesvědčovali komisi o svých kvalitách. Patrně nejčastějším zádrhelem byla u těchto praktiků slabší slovní zásoba, která mnohdy zabrzdila proud vydávaných vědomosti. Pokud se rozprostřelo ticho a chybějící výraz, či jeho synonymum se hledalo na stropě, pak byla komisí vždy vyslána pomocná informace. Naštěstí nebyla hodnocená rétorika, ale technické vědomosti. Avšak ten, který zvládal vše byl na tom lépe.
Při některých výpovědích docházelo vlivem stresové improvizace k zajímavým závěrům. Některé školní výroky by se opravdu měly zapisovat, nejen že to opravdu pobaví, ale ostatní se logicky vyvarují podobných závěrů.
Při závěrečné gratulaci dochází v hlavě úspěšného absolventa k zajímavé chemické reakci. Odpouští vše i těm největším školním tyranům a byrokratickým prudičům. Dále jen už starým, dobrým..... Pro učitele jsou tito kluci samozřejmě omladinou, která se nezřízeně "cpe" do života nehledě na nejbližší možné překážky. "Dal jsem mu vše co jsem mohl, snad něco přijal", pomyslí učitel a již mu nezbývá než popřát hodně takového entuziasmu do života.
Při soudním přelíčení je dobré mít svého advokáta, u zkoušky si musí člověk vystačit sám. Ovšem pokud je v porotě nezávislý ombudsman, který pomůže v době největšího temna, je to určitě velmi velkou psychickou podporou.
Tuto roli zde v Sokolnicích ztvárnil inženýr Oharek, který pozorně měřil čas a naslouchal průběhu zkoušky. V případě žákovy poruchy neváhal přiskočit s pomocnou rukou a heslem "bude nás víc, nebudeme se bát vlka, nic", bezpochyby zachránil několik nadějných ovšem vytrémovaných hlav.
Po zkouškách rozradostněný hlouček mladíků byl připraven vyrazit na skvělou oslavu tolik očekávaného završení tak trpkého období ... mnozí ovšem netuší, že proto, aby se v budoucnu prosadili, se budou muset ještě naučit x násobně více....
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|
|
ISŠ Sokolnice 496 Zaslání vizitky Zobrazit záznam v adresáři |