Státní úřad pro míry a váhy je podnik, v jehož laboratořích se po celé dny jen měří a kontrolují se tu přístroje a normály pro průmyslové závody nebo pro výzkumné a jiné ústavy z celého státu.
Ale nejen to. Pobočné zkušebny se starají o to, abychom opravdu dostali kilogram masa, když si chceme kilogram koupit. Abychom neplatili dvojnásob za spotřebu proudu jen proto, že elektroměr není v pořádku. Zkrátka je tu postaráno o to, aby všechny míry a měřidla, podle kterých se něco kupuje nebo prodává, byly ustavičně v pořádku a v dobrém stavu.

K tomu má Státní úřad různé základní normály, srovnávané přímo nebo nepřímo s prototypy v Mezinárodním úřadě v Paříži. Proto jsme čekali, že uvidíme drahocenné prototypy metru a kilogramu. Byli jsme zvědaví, jak vypadá tolik vzácné platiny, proměněné na základní míry. Neviděli jsme je však, jenom jejich fotografie. S prototypy se musí zacházet nadmíru opatrně. Jsou uzavřeny v pancéřovém tresoru v podzemí a objeví se ve zkušebnách jenom jednou za rok, aby se s nimi srovnaly jiné přesné normály, vyrobené z invaru a barosu. To jsou slitiny oceli, niklu, chromu a manganu v různém poměru. Podle těchto invarových měřítek a barosových kilogramů se zkoušejí normály, které sem zasílají průmyslové závody.
A tak jsme prototypy neviděli, ale prohlédli jsme si měřicí zařízení, na nichž se provádějí základní měření s nimi.
Invarové normály se s prototypem metru srovnávají na velikém komparátoru, kde se přesnými mikroskopy zjišťuje rozdíl mezi nimi. Je to těžké měřicí zařízení, uložené na betonových sloupech, sahajících hluboko do země až na pevnou skálu. Umístěno je v místnosti, která má po celý rok stálou teplotu. Srovnávání normálů, konané v nocí, má přesnost 0,1 mikronu. Spolehlivě se tedy určuje ještě jedna desetitisícina milimetru.
Barosové kilogramy se srovnávají s prototypem na velmi přesných vahách, systému Arzbergrova. Váha je tak citlivá, že jí vadí i teplo vyzařované z těla pozorovatele. Proto musí být obsluhována ze vzdálenosti 3 metrů pomocí složitého mechanismu. Dá se na ní vážit přesně až na tisícinu miligramu.
Nejvíc nás ovšem zajímalo zařízení pro elektřinu. Když jsme prošli elektrotechnickým oddělením, viděli jsme, proč velikost voltu, ampéru a jiných jednotek musí být všude stejná, ať v Praze, Bratislavě nebo jinde.
Základní jednotka napětí, volt, je zajištěna sadou normálních článků Westonových, srovnaných s mezinárodními prototypy v Paříži. K měření má Státní úřad složité zařízení, přesný kompensátor, na němž se dá měřit napětí s přesností jedné stotisíciny voltu. Stejně je postaráno o druhou základní jednotku, ohm. Slouží k tomu řada manganinových normálů, porovnaných opět přímo s prototypy v Mezinárodním úřadě v Paříži. Měří se na přesném dvojitém můstku s přesností až jedné stotisíciny ohmu.
Když jsme prošli zkušebny elektrotechnického oddělení, všude jsme viděli podobná složitá zařízení. Můstky na měření velkých i malých odporů, kompensátory na zkoušení ampérmetrů, voltmetrů, wattmetrů a jiných přístrojů, všude plno vodičů, kabelů, vypínačů, regulátorů, až se nám nad tím hlava zatočila. Když jsme vzpomínali na naše jednoduché pokusy a naše vlastnoručně vyrobené měřicí přístroje, trnuli jsme hrůzou, že nikdy nevnikneme do složitých záhad elektřiny. Ale všechno, potřebuje čas. Až budeme starší, budeme si vědět rady jistě i s tím nejsložitějším elektrickým zařízením.
Při prohlídce Státního úřadu pro míry a váhy jsme si však znovu uvědomili, jak ve všem hraje důležitou úlohu elektřina. Zasahuje do všech oborů llidské práce.

Reloaded Ladislav Smrz 1956