Vida, horlili jsme proti polarizaci a nyní ji najednou chválíme. Ano, správně, u některých článků je vítána a je jí plně využito. Jsou to akumulátory. Jejich elektrody nejprve nabíjením polarizujeme a z takto utvořených článků teprve odebíráme proud.
Jsou to jakési zásobníky elektřiny, proto se jmenují akumulátory. Slovo akumulovat znamená česky zásobovat.
Akumulátory jsou i dnes, kdy převládá střídavý proud, velmi důležité. Jsou odvětví, která potřebují pouze stejnosměrný proud, např. elektrolysa. Zkusme pokovovat střídavým proudem. Elektrolytické jevy vůbec nenastanou pro rychlé střídání pólů, které je charakteristickým znakem střídavého napětí.
Víme už, že se vyrábějí dvojí akumulátory: s olověnými elektrodami a s elektrodami niklovými a ocelovými. Známe o nich i různé technické podrobnosti, jako jejich napětí, vnitřní odpor a pod.
Proto si s klidným svědomím můžeme vyrobit olověný akumulátor, třebas zcela primitivní.

Do nádobky se zředěnou kyselinou sírovou ponoříme dvě olověné destičky tak, aby se nedotýkaly, a asi na půl hodiny je připojíme k rozvaděči. Potom je odpojíme a spojíme voltmetrem. Přístroj nám ukáže určité napětí, které bude rychle klesat. Spotřeba voltmetru je na náš primitivní akumulátor příliš vysoká. Ale když jej znovu nabijeme, rozsvítí se na chvilku i malá žárovka na 2,5 voltu napětí.
U skutečného akumulátoru se užívá místo olova jeho kysličníku. Nabíjením jej na záporné desce měníme v houbovité olovo, na kladné desce v kysličník olovičitý. Je to výsledek polarizace vyvolané nabíjením. Při vybíjení vrací se složení desek k původnímu rovnovážnému stavu.
Akumulátory nabíjíme zdrojem stejnosměrného napětí. Musí být tak veliké, aby převyšovalo napětí nabitého akumulátoru. U olověného článku musíme počítat s napětím asi 2,8 voltu, u niklo-železného s napětím asi 1,8 voltu. Nikdy nesmíme zapomenout, že při nabíjení musí být spojen kladný pól akumulátoru s kladným pólem zdroje, záporný pól se záporným.

Opačné zapojení by akumulátor zničilo. Ale čím vlastně máme nabíjet svou akumulátorovou baterii?
U rozvaděče máme zdroj střídavého napětí, transformátor. Připojíme-li k němu vhodný typ usměrňovače, jaký si můžeme zakoupit, můžeme jím své akumulátory nabíjet. Ovšem stačí-li nám napětí transformátoru. Jinak by bylo třeba pořídit si na nabíjení samostatný transformátor.
Usměrňovače jsou různé: kuproxový, selenový nebo elektrolytický. Poslední druh by se dal jistě amatérsky vyrobit; jsou to v podstatě dvě elektrody, jedna hliníková, druhá železná, ponořené do roztoku kyselého uhličitanu sodného. Konstrukce a zapojení usměrňovacích článků je zřejmé z obrázků. Ale suché usměrňovače nejsou drahé a práce s nimi je mnohem pohodlnější.

Máme však ještě jednu možnost. Jestliže jsme si zhotovili Meidingerovy články, máme v nich výborný zdroj pro nabíjení akumulátorů. Spojíme je trvale s akumulátorovou baterií (kladné póly spolu a stejně tak i záporné a už se nemusíme o nic starat).

Meidingerovy články dávají po dlouhou dobu slabý, ale trvalý proud. Nepřetržitým nabíjením postačí tedy doplňovat, co se při pokusech spotřebuje. Počet článků, jaký by byl nutný, volíme z tabulky:

Reloaded Ladislav Smrz 1956