Jistě velmi dávno, ale nikdo neví, kdy se jí začalo používat. Nejstarší závaží známe ze starobylého města Babylonu z doby asi 3000 let př. n. l.
Z čeho míry vznikly, je už jasnější. Dokazují to názvy starých jednotek: loket, palec, stopa a j. Byly to míry vzaté z rozměrů těla nebo z jeho okolí. Člověk tak alespoň nosil svoje míry ustavičně s sebou.
V měření a vážení byly starověké říše vzorem pořádku. Na celém jejich velikém území se užívalo při výměně zboží jednotlivých měr a vah. Zato středověk, kdy z rozpadlých říší vzniklo mnoho malých států, stal se obrazem úplného chaosu. V každé zemi platily jiné míry. U nás byl jednotkou délky loket. Ale nebyl jediný; byl loket pražský, mělnický, moravský a mnoho jiných. Každé větší město mělo svou míru, šlechta, církevní hodnostáři, král a mincovny také. A samozřejmě se každý snažil, aby jeho míra byla co největší. Jaký příjemný zisk plynul třeba z toho, že jeho loket byl o trochu delší než loket sousedův! Tím ovšem vznikal nepořádek.
A proto byla už v XVII. století navrhována délka matematického kyvadla za prvou mezinárodní jednotku délky. V čele těchto snah stála Francie, kde po revoluci r. 1790 zvolilo Národní shromáždění vědeckou komisi, aby navrhla mezinárodní měrovou soustavu.
Tak vznikla jednotka délky, nazvaná metr, určená jako desetimiliontá část jedné čtvrtiny zemského poledníku, převedená na hladinu moře, a dále jednotka hmoty, daná hmotou 1 dm3 čisté vody při její největší hustotě, tedy za teploty přibližně 4°C. Komise také navrhla, aby všechny díly a násobky jednotek byly odvozeny podle desetinné soustavy.
Ve Francii byl návrh komise uzákoněn r. 1799. Mechanik Lenoir vyrobil prvý prototyp metru z mosazi. Brzy však byl zhotoven archivní metr z platiny a současně platinovy prototyp kilogramu.

Nová soustava pomalu pronikala i do jiných zemí. A po diplomatickém jednání podepsalo 20. května 1875 dvacet sedm států metrickou konvenci, kterou se zavázaly užívat ve svých zemích pouze jednotek nové metrické soustavy. V Paříži byl založen Mezinárodní úřad pro míry a váhy, jehož úkolem dodnes je uchovávat základní prototypy délky a hmoty a opatřovat národní prototypy těchto jednotek ze slitiny platiny a iridia všem členským státům metrické konvence.
Československá republika přistoupila po rozpadu Rakouska-Uherska k metrické konvenci 24. listopadu 1922. O sedm let později byly jí přiděleny národní prototypy metru a kilogramu, které tvoří základ metrické soustavy měr a vah v celém Československu.
Mezinárodní úřad v Paříži se stará také o jednotnost elektrických jednotek, Jednotku napětí, mezinárodní volt, udržuje zvlášť konstruovanými galvanickými články. Nazývají se normální články Westonovy.

Jejich elektrodami jsou rtuť a amalgam kadmia, elektrolytem nasycený roztok síranu kademnatého. Skleněná nádobka článku má tvar H. Jednotku odporu, ohm, udržuje Mezinárodní úřad normálními odpory zhotovenými z manganinu, t. j. ze slitiny mědi, manganu a niklu.

Manganinová slitina má nejmenší závislost odporu na teplotě. Tím je zaručena jednotnost základních měr a vah na celém světě. Jděme se podívat do dílen většího závodu. Jsou tu přesná měřítka, kterými se přeměřují vyráběné předměty. Když se něco neshoduje, sebere mechanik měřítka a jde za mistrem. Ten dá měřítka srovnat s přesnějšími normály technické kontroly závodu. A když tu něco nesouhlasí, pošlou se přesné normály k dalšímu přezkoušení. Ale kam? Tam, kde mají základní míry, národní prototypy jednotek: do Státního úřadu pro míry a váhy v Praze. Šli jsme se tam podívat.

Reloaded Ladislav Smrz 1956