Při tavení drátku nás ještě něco napadlo. Nepřipomínal nám bílý žár vodiče před roztavením rozžhavené vlákno žárovky?
Zařízení žárovky je směšně jednoduché. V prostoru buď vzduchoprázdném, nebo naplněném netečným plynem se žhaví kovové vlákno do bílého žáru. A přece trvalo dlouho, než vznikla použitelná žárovka!
Pře 200 lety byly objeveny galvanické články, slušný zdroj elektřiny. Před 170 lety byla vynalezena dynama, dokonalejší a levnější zdroje elektrické energie, ale první žárovky, které za něco stály, se objevily teprve před 124 lety!
Byla to dlouhá vývojová cesta, a to jen proto, že se dlouho nenašel kov nebo jiný vodivý materiál, který by vydržel vysoký žár delší dobu. Světlo bylo problémem, s kterým člověk zápasil odjakživa.
Před patnácti sty lety to bylo prosté. Oheň, rozdělaný na primitivním ohništi uprostřed chatrče, byl krbem i lampou. Byl také zdrojem štiplavého kouře, který plnil místnost, místo aby vycházel otvorem ve stropě. Světlo této prvé lampy bylo červenavé; unavovalo oči. A v létě bylo i jinak nepříjemné. Rozdělejte si za parného letního dne oheň v pokoji jen tak pro trochu špatného světla!
Teprve později lidé objevili, že na osvětlení místnosti není třeba celého ohniště, že stačí zapálit jen tenkou třísku, která je prosycena smolou, louč. Od louče byl už krok k opravdové lampě. Byla to hliněná nádoba s hořící smolou nebo nějakým tukem.
Potom se lidé naučili namáčet knot do rozpuštěného loje. Tak vznikla první svíčka, lojová, strašně čadící a špatně hořící. Pokrokem byla lampa s cylindrem, předchůdce naší petrolejové lampy.
A brzy na to už přišly plynové lampy. Jen elektrická energie byla stále stranou a nezúčastnila se boje o světlo. Léta míjela. Až se konečně současně na dvou místech, mnoho tisíc kilometrů od sebe vzdálených, zrodil objev, který zahajoval vývojovou cestu elektrického osvětlení.
V Anglii chemik Hemfrid Davy provedl před více než 170 lety důležitý pokus.

K pólům silné baterie článků připojil dvě uhlíkové tyčinky a jejich konce přiblížil k sobě. Vznikl mezi nimi oslnivý modravý oblouk, dávající jasné světlo. První elektrické světlo!
V Rusku objevil totéž elektrotechnik Vasilij Vladimírovič Petrov. Také on použil veliké baterie článků. A jako Davy vzal dvě tyčinky dřevěného uhlí, připojil je k pólům baterie a spojil je. Zablýskla se jiskra. Když uhlíky oddálil, vzplanul mezi nimi jasný, oslňující oblouk. Tak vzniklo první elektrické světlo 23. listopadu 1802.
První obloukové lampy měly mnoho nevýhod. Dřevěné uhlí rychle uhořívalo, bylo třeba uhlíky ustavičně hlídat a přibližovat je k sobě. To se trochu zlepšilo, když se uhlí nahradilo tvrdým koksem. Mnoho vynálezců se snažilo zkonstruovat regulátor, který by samočinně nastavoval správnou polohu uhlíků. V Německu to byl Hefner-Alteneck, v Rusku Boris Jakobi a u nás Fr. Křižík.
Vtipně rozřešil problém uhořívajících uhlíků ruský technik Pavel Nikolajevič Jabločkov, jenž žil v letech 1847 až 1894. Umístil uhlíky vedle sebe místo proti sobě a oddělil je izolující vrstvou, která zároveň s nimi uhořívala. Stejnosměrným proudem uhořívá uhlík spojený s kladným pólem dvakrát rychleji než druhý. Proto si Jabločkov navrhl pro své lampy střídavý generátor s bubnovou kotvou. Střídavý proud ustavičně mění polaritu a tak uhlíky uhořívají oba stejně.

Jabločkovových obloukových lamp, nazvaných "Jabločkovovy svíce", se užívalo po celém světě. V Římě, v Londýně, V Persii, v Paříži. Byla jimi osvětlena Pařížská výstava. Růžové a fialové světlo Jabločkovových svíc bylo všude přijímáno s nadšením.

Reloaded Ladislav Smrz 1956