Při elektrickém osvětlení bylo vznikající teplo na překážku. Někdy je však zase neobyčejně výhodné. Přišlo se na to, že teplem, které vzniká proudem, se dají tavit a svářet kovy.
Ruský elektrotechnik Vladimírovič Petrov, objevitel elektrického oblouku, se zamýšlel ho použít k svařování a v hutnictví. Dělal pokusy s přeměnou kysličníku kovu v čistý kov v elektrickém oblouku.
Z takových prvních pokusů vznikly dnešní elektrické pece na tavení různých rud a kovů, jinak těžko tavitelných. Však jsou také teploty elektrických pecí vysoké. Dosahují až 3800 o C.
U obloukové pece jsou uhlíkové elektrody umístěny v šamotové jímce, do níž se dává tavenina. Vyrábí se tak jakostní ocel, taví se měď, hliník, mosaz a různé slitiny železa.
U některých elektrických pecí je částí proudového obvodu tuhová nádoba, do níž se dává tavenina. Užívá se jich ke smaltování nebo k vypalování výrobků a na tavení skla.

Ruský vynálezce Nikolaj Nikolajevič Benardos (1842 až 1905) nalezl způsob elektrického sváření kovů. Jednu svařovanou část spojil s pólem dynama a druhý pól připojil k uhlíkové elektrodě. Do vzniklého oblouku vložil tyčinku železa a roztaveným železem zalil spáry svařovaných dílů. Jiný ruský badatel Nikolaj Gavrilovič Slavjanov (1854 až 1897) zjednodušil svařování tím, že nahradil uhlíkovou elektrodu elektrodou z onoho kovu, kterým se svařovalo. Tohoto způsobu I se užívá dosud.
Svařování dnes dosáhlo vysoké dokonalosti. Není žádným zázrakem svařování pod vodou, prováděné potápěči.
Z primitivních začátků se rozrostlo technické využití tepla vyrobeného elektrickým proudem do gigantických rozměrů. Není průmyslového odvětví nebo jiného hospodářského oboru, kde by se ho k něčemu nepoužívalo.
Jen z průmyslových zařízení by se dala jmenovat dlouhá řada. Ohromné pece na žíhání ocelových výkovků, smaltovací pece, kalicí a popouštěcí pece pro různé stupně kalení oceli, pece kovářské, sklářské, vypalovací a mnoho jiných.
Také v potravinářském průmyslu jsou elektrické pece na prvém místě. Pekou chléb i pečivo, jemné cukroví i dorty.
Tisíce laboratoří v naší republice využívá tepla, které vzniká elektrickým proudem, ve speciálních píckách. Tisíce a tisíce domácností má v provozu nepřehlednou řadu elektrických zařízení, počínajíc kuchyňským sporákem a končíc želízkem na kadeření vlasů. Tisíce závodních a hotelových kuchyní vaří a peče elektřinou.
Ani zemědělství nezůstává pozadu. Zásobníky na horkou vodu spolykají množství kilowatthodin. A co pařáky, elektrické líhně, sterilizační přístroje, pařeniště, sušírny krmiva? To všechno žádá nenasytné tisíce kilowatthodin.
S elektrizací našeho hospodářství požadavky stále rostou. Víc elektřiny, ještě víc a ještě! Víc elektráren! Blíží se doba, kdy elektrická energie všechno ovládne!
Ale to nebude poslední slovo. Přijde doba, kdy i atomové energie, s níž je spojen vývin úžasně vysokých teplot, bude využito k výrobě tepla ve velkém pro naše hospodářství.

Reloaded Ladislav Smrz 1956