Principy (42.) Nezapomněli jsme na měření velmi slabých proudů?
reklama
Po každé nejde o desítky ampérů. Chceme také pracovat s přístroji citlivými
na nejslabší proudy. Na to by náš ampérmetr nestačil. Jeho ručička by se ani
nepohnula, kdybychom jím pustili setinu nebo tisícinu ampéru. Na to musí být
jiný přístroj.
Vlastně jsme s tím už začali, když jsme zkoušeli působení proudu na magnetku.
Vhodnější by byla úprava, kde by na magnetku působil kruhový vodič. Takový
přístroj se jmenuje busola a kdysi to byl jeden ze základních měřících přístrojů
pro vědecká bádání. Pokusme se o jeho výrobu.
Do svorek universálního stojánku zapojíme měděný vodič, stočený do většího
kruhu. V jeho středu umístíme malou magnetku, zavěšenou na tenké niti. Před
pokusem natočíme tento nový přístroj tak, aby magnetka ležela v rovině kruhového
přístroje. Zavedeme-li do závitu proud, magnetka se vychýlí. Je to velmi
primitivní přístroj, ale je to cesta, jakou můžeme dospět k přístroji
dokonalejšímu. Především musíme rozmnožit počet závitů, aby se účinek
magnetického pole zvětšil. Přístroje v takové úpravě se jmenují galvanometry.
Docela obyčejný galvanometr vyrobíme z magnetky, podepřené jehlou zapuštěnou do
podlouhlého prkénka. Můžeme k tomu použít třeba střelky z kompasu. Prkénko
opatříme po stranách úzkým zesílením z dřevěných proužků, vespod pak 4
nožičkami. Kolem prkénka ovineme více závitů prostředně silným drátem. Výška
této cívky musí být taková, aby se uvnitř magnetka volně pohybovala. Konce
vinutí vyvedeme ke svorkám. Pod magnetku přilepíme kruhovou stupnici s
rovnoměrně rozdělenými dílky. Před měřením musíme přístroj natočit do směru S-J
tak, aby magnetka byla v nulové poloze a její osa byla rovnoběžná se závity
cívky.
Citlivější galvanometr zhotovíme z magnetky umístěné nad cívkou s větším počtem
závitů (asi 250 závitů, drát 0,3mm). Magnetku prostrčíme kouskem korku, jímž
prochází i osa magnetky (delší jehla), a přilepíme k němu delší ručičku z
papíru. Magnetku vyvážíme tak, aby volně kývala, když jí podepřeme na koncích
její osičky. Osa, magnetka a ručička jsou k sobě navzájem kolmé.
Cívku galvanometru navineme na čtyřhrannou papírovou trubku, která má takové
rozměry, aby v ní mohla magnetka volně kývat. Nahoře jsou do trubky udělány dva
výřezy trojúhelníkového tvaru. Výřez v papíru vyložíme kouskem mosazného plechu.
Ihned pod dolním vrcholem plechového ložiska je k trubce přilepeno čelo cívky.
Druhým čelem je cívka přichycena k základnímu prkénku. Konce vinutí jsou
vyvedeny ke svorkám na základním prkénku. Na horní čelo cívky se přilepí
stupnice narýsovaná na tvrdším bílém papíře tak přihnutém, aby stupnice byla
hned za ručičkou.
Mohli bychom si jistě vyrobit mnohem citlivější a dokonalejší galvanometry, ale
práce by byla složitější a mnohý z nás by ještě na ni nestačil. A tak snad až
někdy jindy.
Citlivost galvanometru si můžeme vyzkoušet tak, že dva kablíky k němu připojené
sevřeme do navlhčených prstů. Tento primitivní galvanický článek má postačit,
aby se ručička galvanometru trochu vychýlila.
Reloaded Ladislav Smrz 1956
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|