Položíme-li na vodu v misce zmagnetovanou jehlu, nadlehčovanou kouskem korku, a přiblížíme-li se k ní jedním pólem magnetu, bude tento konec jehly buď k magnetu přitahován, nebo od něho odpuzován.

A to je podle toho, které póly na sebe právě působí. Víme přece, že se stejnojmenné póly odpuzují a nestejnojmenné přitahují.
Víme už, jak působí magnetické pole, vznikající kolem vodiče protékaného proudem, na magnetku. Snažila se ustavičně zaujmout takovou polohu, aby její osa byla tečnou k siločarám magnetického pole.
Zkusme to nyní jinak. Platí přece zákon akce a reakce. A když působí vodič na magnetku, mělo by opačně působit magnetické pole na vodič, kterým prochází proud. Můžeme si to ostatně předvést.
Na drátěné držáky universálního stojánku zavěsíme na tenké drátky kousek silnějšího měděného drátu. Vypadá to jako dětská houpačka. U ní umístíme silný magnet tvaru U na dřevěný špalíček tak, aby silný drát byl přibližně uprostřed vzduchové mezery mezi oběma póly magnetu.

Když zapojíme proud z rozvaděče do zavěšeného vodiče, vychýlí se buď směrem k magnetu, nebo směrem ven z něho, podle toho, jakým směrem proud drátem prochází. K obrácení směru proudu užijeme komutátoru vlastní výroby. Náš dohad je tím plně potvrzen.
Pro směr pohybu platí Flemingovo pravidlo levé ruky, opět za předpokladu, že směr proudu je od kladného pólu zdroje k zápornému. Položíme-li levou ruku tak, aby magnetický proud vstupoval do dlaně a prsty směřovaly do směru proudu, ukáže nám vychýlený palec směr pohybu vodiče.

Když uvažujeme jako směr proudu tok elektronů ze záporného pólu ke kladnému, je pravidlo stejné, ale platí pro pravou ruku.
Když už je tomu tak, že kolem vodiče vzniká magnetické pole, bude zajímavé uvažovat, jak se budou k sobě chovat dva souběžné vodiče protékané elektrickým proudem. Vznikají tu dvě magnetická pole, a tak to bude jistě trochu zamotané.
Znázorníme si to pokusem, k němuž je však opět třeba silnějšího proudu. Mezi svorky stojánku volně zavěsíme dva souběžné, na koncích spolu vodivě spojené káblíky, které musí být co nejohebnější.

Oběma bude proud protékat stejným směrem. Při dostatečné velikosti proudu a ohebnosti káblíku přiblíží se vodiče k sobě nebo se dokonce do sebe zapletou.
Pokus opakujeme v jiné úpravě, podle obrázku. Nyní jsou káblíky tak zapojeny, že každým z nich prochází proud jiným směrem.

Po zapojení vidíme, že se káblíky znatelně od sebe oddálily.
K vysvětlení jevů by nám pomohl pokus s železnými pilinkami. Kdybychom si prostrčili čtvrtkou papíru dva rovnoběžné vodiče a všude kolem nasypali železné pilinky, mohli bychom si vznikající magnetická pole názorně předvést.

Viděli bychom, že mezi vodiči je pole nejslabší, když jimi prochází proud stejného směru, a naopak nejsilnější, když jsou proudy protisměrné. V prvém případě se snaží obě pole vzájemně splynout, vodiče jsou přitahovány k sobě. V druhém případě (když jsou proudy proti sobě) se snaží obě pole od sebe oddálit, vodiče jsou od sebe odpuzovány.
Tento úkaz nalezl r.1821 Ampére a vyjádřil jej slovy:
"Dva rovnoběžné vodiče se přitahují, prochází-li jimi proud souhlasným směrem, a odpuzují se, prochází-li jimi proud směrem opačným."
Magnetických účinků proudu je užito při konstrukci elektrických motorů. Ale jsou na nich založeny také různé měřící přístroje a to nás teď  bude nejvíce zajímat. Vybereme si některý z popisovaných úkazů a užijeme ho ke zhotovení vlastních měřících přístrojů, ampérmetrů, voltmetrů a galvanometrů.

Reloaded Ladislav Smrz 1956