Podle seskupení železných pilinek jsme viděli, že uvnitř cívky je magnetické pole nejsilnější. Proto bude železné jadérko, umístěné nad cívkou, do ní vtahováno, a to tím silněji, čím bude proud v cívce větší. Tuto sílu si můžeme změřit. Připravíme si vážku z dřevěné tyčky zavěšené na niti tak, aby byla v rovnováze. Na jednu stranu zavěsíme železné jadérko, na druhé straně je vyvážíme železnými bročky. Jadérko umístíme nad cívku, do níž zapojíme slabý proud.

Vtažením jadérka do cívky je porušena rovnováha vážek. Vyrovnáme-li ji znovu přidáním závaží na misku, určili jsme sílu, jakou je jadérko vtahováno do cívky, jednotkami váhy. Vlastně jsme vážili sílu magnetického pole.
Pohyb jádra je měřítkem velikosti proudu v cívce. A naše váhy by mohly být měřícím přístrojem k určení jeho hodnoty. Ale takový přístroj by nebyl příliš praktický. Měřící přístroj musí být konstruován tak, aby měření hledané hodnoty bylo rychlé a pohodlné.
Takové přístroje se vyrábějí. Nazývají se elektromagnetické a mohou měřit jak stejnosměrný, tak střídavý proud. Jejich princip si můžeme předvést, zavěsíme-li na náš stojánek železné jadérko na gumové niti nad cívku. Umístíme-li za jádro papírovou stupnici s dílky, můžeme na ní odečíst pohyb jadérka a soudit z toho na velikost proudu. Provrtané jadérko lze také umístit na krátkou svislou tyčku a slabou zpružinkou udržet nad cívkou, je-li cívka bez proudu.

V obou případech je však posuv jádra malý. Proto skutečné přístroje mají převod, kterým se posuv zvětšuje a přenáší na ručičku. Také tvar jádra je upraven tak, aby stupnice přístroje nebyla příliš nerovnoměrná.