Principy (37.) Zkuste svoji dovednost
reklama
Známe ještě jeden přístroj, jehož součástí je elektromagnet. Denně se s ním
všichni shledáváme - elektrický zvonek.
Jako budoucí elektrotechniky nás jistě zajímá, jak elektrický zvonek funguje a z
čeho se skládá. Proto si jej pořádně prohlédneme.
Na první pohled tu poznáváme starého známého, elektromagnet.
Jsou to dvě cívečky, navlečené na železném jádře tvaru U. Proti němu je
pružně umístěna železná kotvička K. Když zavedeme do zvonku elektrický proud,
přitáhne se kotvička k jádru elektromagnetu a palička s ní spojená udeří do
zvonku Z. Kdyby tu nebylo jiné zařízení, zůstala by kotvička přitažena a zvonek
by se už neozval. Proto je třeba v tomto okamžiku přerušit proud a vrátit tak
kotvičku K do původní polohy. To se děje šroubkem Š, který se v klidné poleze
kotvičky dotýká pružného plíšku P na kotvičce. Toto spojení je přerušeno,
jakmile elektromagnet přitáhne kotvičku. Proud zanikne a s ním zmizí i
přitažlivá síla elektromagnetu; kotvička K se silou péra vrátí do původní
polohy. Celá tato hra se ustavičně opakuje, zvonek nepřetržitě zvoní. Regulací
šroubku Š se dosáhne různé síly a rychlosti zvonění.
Elektrický zvonek je velmi užitečná věc i pro nás. Můžeme ho třeba použít k
poplašnému zařízení, které si později popíšeme. Což si jej tedy sami vyrobit?
Pravda, je možné jej poměrně levně koupit, ale není užitečnější vyzkoušet si na
něm svou zručnost? Pro budoucího elektrotechnika to bude jistě hračkou.
Začneme s výrobou elektromagnetu. Tvoří jej dvě cívečky navlečené na železném
jádře, které si zhotovíme ohnutím železné tyčky do tvaru U. Jak si vyrobit
kostry cívek už známe. Když jsme je nechali dobře zaschnout, navineme na ně asi
po 450 závitech drátu průměru 0,5mm. Izolaci volíme buď smaltovou, nebo opředení
hedvábím. Se smaltovou izolací se musí zacházet opatrně. Její vrstva se snadno
poškodí, měď vodiče se obnaží a při spojení s vodivou částí přístroje může dojít
k poruše. Proto drát se smaltem vedeme v blízkosti kovových částí v izolační
trubičce.
Jádro elektromagnetu, různé detaily zvonku a jeho konstrukce jsou zřejmé z
obrázků.
Pro budoucího technika není k tomu třeba výkladu. Naopak možná bude nutné,
abychom si sami konstrukci přizpůsobili materiálu, který máme pro práci po ruce.
Aby se stykové plošky přerušovacího zařízení (tzv. Wagnerova kladívka) Š-P
neupalovaly jiskřením, je dobré přinýtovat na pérko P v místě dotyku kousek
niklového nebo stříbrného plíšku a stejným materiálem ukončit šroubek Š. Šroubek
Š se točí v matičce, připájené k mosaznému nosníčku. Aby se při pájení závity
matičky nezanesly cínem, zašroubujeme do ní před pájením tyčinku z měkkého
dřeva. Po vychladnutí pájky dřevo odstraníme.
Připojení zvonku k baterii a zapojení tlačítka je patrné z obrázku.
Je to obvod tak jednoduchý, že nemůže činit nejmenší potíže. Jako tlačítka se
dá použít vypínače s okamžitým dotekem, jaký jsme si už dříve vyrobili. Není
však nic těžkého navrhnout si jiný druh tlačítka podle potřeby.
Dokončený zvonek vyzkoušíme na rozvaděči. Jistě se hned po zapojení nerozezvučí.
Obvykle je příčina u přerušovače. Musí mít dotek v klidové poloze kotvičky K a
proud musí být přerušen při pohybu paličky zvonku.
Reloaded Ladislav Smrz 1956
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|