Nejkratší jsou kosmické paprsky. Tajemné paprsky, přicházející k nám odněkud z vesmíru. Jejich objev byl náhodný. Před více než devadesáti lety pozorovali fyzikové, že jemné přístroje na zkoumání záření zaznamenávají přítomnost neviditelných paprsků, i když jsou chráněny olověným pancířem. Domnívali se, že jejich původ je v zemi, ale badatel Hess to zajímavým pokusem vyvrátil. Uložil měřící přístroje do balonu a vznesl se s nimi do výše přes 5000m. Ukázalo se, že intenzita tajemných paprsků ještě vzrostla. A tak se poznalo, že tyto záhadné paprsky pronikají k nám z vesmíru, z mezihvězdného prostoru. Zdá se, že na živé organismy působí zhoubně. Kdyby nebyly z největší části pohlcovány ovzduším, byl by jimi zničen život na zemi. Ale nevíme to jistě. Snad naopak je jim podmíněna plodnost naší země. Snad usměrňují počasí, rozdělují vláhu a rozhodují o životě a smrti živoucích tvorů, i člověka.
Pamatujeme si ještě na senzační výstupy profesora Pickarda do stratosféry ve zvlášť konstruovaném balóně, přizpůsobeném pro tak závratnou výšku. Důvodem k výstupu bylo měření a zkoumání kosmických paprsků.
Za kosmickými paprsky jdou paprsky gama. Jsou to jedny z paprsků, jež vysílají radioaktivní látky. Vznikají při samovolném rozpadu těchto látek.
Radioaktivní látky vysílají tři druhy záření. Paprsky Α (alfa), ß (beta), Γ (gama). Paprsky alfa jsou kladně nabitá jádra atomu helia; paprsky beta jsou stejné jako katodové paprsky.

Jsou to také částečky nabité zápornou elektřinou - elektrony. Pohybují se však větší rychlostí, blížící se už rychlosti světla 300000km za vteřinu. A třetí jsou paprsky gama, podobné paprskům Roentgenovým. Je to tedy obyčejné světelné záření s velmi krátkou vlnou.
Potom je obor slavných paprsků X, Roentgenova záření. Už jsme si ukázali, co znamenal jeho objev pro lidstvo.
Další jsou ultrafialové paprsky. I když ani u nich nemůžeme měřit vlnovou délku na metry, vystačíme už s větší jednotkou délky, s mikronem (značí se μ, což je řecké písmeno mí). Mikron je tisícina milimetru. Ultrafialové paprsky jsou obsaženy hlavně ve slunečním záření. Uměle je vyrábíme rtuťovými zářivkami; všichni jistě známe horská slunce. Paprsky působí opálení kůže. Zadržuje je však obyčejné sklo nebo silnější vrstva vzduchu. Proto působí silněji ve vyšších polohách. Rychleji a víc se opálíme na horách než v nížině. Drobné živé organismy ultrafialové záření nesnášejí. Paprsky je hubí, a proto se jich užívá při sterilizaci potravin.

Za ultrafialovými paprsky je obor viditelných paprsků, obyčejné světlo. Podle druhu barvy je jeho vlnová délka 0,35 až 0,75mikronu. Největší délku má červená barva, nejkratší fialová. Bílé světlo je pak směs jednotlivých barev. Když si je rozložíme hranolem, vidíme ve spektru sedm základních barev, tak jak je objevil fyzik Newton: červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou a fialovou. Jsou to jediné paprsky, které naše oko postřehne, ostatní jsou pro ně neviditelné. Schopnost lidského oka je velmi omezená. Vždyť celý obor viditelných paprsků není ani plná tisícina milimetru!

Jak je úžasné, co různých barev a barevných odstínů, lišících se jen jemnými rozdíly vlnových délek, skrývá se v tak uzoučkém oboru. Necelá tisícina milimetru a kolik krásy se v tom tají pro naše oči. Za viditelnými paprsky jsou opět neviditelné paprsky infračervené. Mezi ně patří i tepelné paprsky, jež vyzařují rozžhavená tělesa. Patří sem i sálání tepla kamen, příjemně vyhřívající byt za zimních večerů. Bohatým zdrojem infračervených paprsků je opět slunce.
Pak pokračují v naší stupnici ultratenké vlny s vlnovou délkou 1 až 100mm, Hertzovy vlny délky 0,1 až 2m a rozhlasové vlny. Ty si můžeme rozdělit na tři skupiny: krátké vlny s vlnovou délkou 2 až 100m, střední vlny délky 200 až 700m a dlouhé vlny s vlnovou délkou 1 až 15km.