Vnitřní prostory se vyznačují svou uzavřeností vůči venkovnímu prostředí a jeho vlivům. Základní prostorové uspořádání vnitřního prostoru je tvořeno základními plochami: stropem, stěnami a podlahou. Tyto plochy odrážejí dopadlý světelný tok z primárních zdrojů světla (svítidla, světelné zdroje apod.) zpět do vnitřního prostoru. Proto se v odborné literatuře označují jako sekundární zdroje světla.

Vzhledem k tomu, že zmíněné plochy zpravidla tvoří významnou část zorného pole, mají zásadní vliv na adaptační stav zraku i subjektivní dojem z daného prostoru. Ovlivňují také výsledných charakter osvětlení a světelně technické parametry. Uzavřenost vnitřního prostoru vedle toho eliminuje nepříznivé vlivy venkovního prostředí na prvky osvětlovací soustavu. Existují však vnitřní prostory, například v průmyslu (agresivita prostředí) nebo zdravotnictví (čistota prostředí), jejichž funkční využití klade zvýšené nároky na technické a provozní parametry osvětlovacích soustav a jejich prvků.

Vnitřní prostory se obecně liší funkčním využitím, tedy charakterem činností, které se v nich vykonávají. Z tohoto důvodu se také liší požadavky na jejich osvětlení. V rámci norem a předpisů se tato skutečnost respektuje rozdělení vnitřních prostorů do aplikačních oblastí s podrobnějším dělením na dílčí zrakové úkoly, kterým jsou pak přiřazeny požadované světelně technické parametry. Vnitřní prostory lze z pohledu funkčního využití rozdělit do následujících skupin:

• administrativní prostory;
• průmyslové a zemědělské prostory;
• školy a vzdělávací zařízení;
• zdravotnická zařízení;
• obchodní prostory a prostory služeb;
• restaurace, stravovací zařízení, bary;
• hotely a ubytovací zařízení;
• byty, rodinné domy;
• muzea a galerie;
• kina, divadla;
• sakrální prostory;
• historické památky;
• dopravní prostory;
• vnitřní sportoviště;

V normách lze pro jednotlivé aplikační oblasti popsat pouze určité typické prostory a zrakové úkoly. Z tohoto důvodu je pro kvalitní návrh osvětlení důležité provést podrobný rozbor řešených prostorů nejen z pohledu jejích funkce a využití, ale také z hlediska jejích geometrie, dispozičního uspořádání, vlastností povrchů apod.

U nových staveb je řešení vnitřních prostorů podřízeno jejich funkci a obecně toto řešení počítá s tím, že je třeba zajistit dostatečné osvětlení vycházející z charakteru využití staveb. Při rekonstrukcích starých objektů se vyskytují případy, kdy nové využití prostoru neodpovídá jeho původnímu účelu. Příkladem mohou být významné interiéry v nově rekonstruovaném historickém objektu, které se mají využívat pro administrativní práci. V takových případech může být návrh osvětlení poměrně komplikovaný a často vyžaduje přijmout určitá atypická a kompromisní řešení.

Žák P., ČVUT – FEL, Praha

Toto je ukázka sborníku přednášek č. 41.