Na myšlenku znovu napsat článek na toto téma mne přivedly návštěvy různých událostí. Například na letišti klub AERO a PARA veteránů. Pokud poslouchám obsah některých elektrotechnických cechů, jsou blíže spíše zmiňovaným veteránům. Jenže veteráni si nekladou žádné primární komerční cíle, nechtějí zachraňovat budoucnost svých již dospělých dětí a schází se proto, aby se potkali s těmi, kdo ještě žijí. Pomohli si v soukromí. Zavzpomínali na staré dobré časy, a pak se spokojeně rozešli.

Dle mého názoru ambiciózní spolek, klub (cech když chcete), který chce cokoliv ovlivňovat, například připomínkovat znění norem nebo dokonce rozhodovat o tom, kdo je či není odborníkem, nebo být třeba odboným garantem, musí mít vnitřní konstrukci od zmiňovaných veteránů zcela odlišnou. Funkční spolek má v představenstvu úspěšné podnikající osoby (vizionáře) s periferním vnímáním okolí. A vnitřní postupy se v mnohém neliší od běžné komerční firmy.


Již dlouho si říkám, zda výraz "cech" bychom neměli uložit jednou pro vždy do dějinné truhly. Cech je pojem, který pramení ze středověku. Více o tehdejších funkcí doporučují přečíst alespoň zde. Uznáte, že to byla jiná informační doba a tehdejší podoba se v součastnosti opravdu nedá použít.


Úspěšný spolek, klub vždy vedla úspěšná osoba (což by mohla být pravda i dnes), která pracovala za všechny ostatní. Minimálně za další tři osoby. A to bez nároků na odměnu či pochvalu. Výplatou za takovou činnost vždy byl především dobrý pocit z práce pro druhé a samozřejmě i následné úspěšné lobby prosazení svých myšlenek. Z toho dovodíme, že při takové funkci musí umět člověk v prvé řadě rozpustit své ego a soustředit se na primární cíl společného záměru. Ovšem boj s vlastním vnitřním já není vůbec jednoduchý. Bohužel někteří si to neuvědomují nebo dokonce vůbec nepřipouští.
A tak v některých případech by se dalo některé chování parafrázovat (podle jedné reklamy) třeba takto:


Možná se někdo usměje někdo tradičně rozzlobí, ale pozorný uživatel mi dá za pravdu. Pokud mám s odstupem času komentovat činnost elektrotechnických spolků, mohu své předešlé prognózy a výroky jen potvrdit. Nejeden elektrotechnický cech sám svou existencí potvrdil to, co se prognostikovalo a odešel na smetiště dějin neuznán a zahanben. Další mnohá uskupení nenápadně "vyšuměla" a bez nějakého oficiálního oznámení o ukončení činnosti.