Na základě řady měření byly stanoveny tzv. součinitele povrchu b_i , umožňující respektovat způsobem instalace změněné podmínky pro prostup tepla dílčími plochami A_0i a tím přejít od skutečných "geometrických " ploch krytů k takzvaným účinným chladicím plochám A_ei . Výpočet tepelného toku pomocí účinných chladicích ploch umožňuje pracovat se součinitelem prostupu tepla K materiálu, použitého na výrobu krytu rozvaděče. Výsledná účinná chladicí plocha krytu A_e je pak dána výrazem:

Velikosti součinitele povrchu b, respektující způsob instalace rozvaděče jsou uvedeny v tabulce 1. Vztahy pro výpočet účinného chladicího povrchu A_e s respektováním umístění rozvaděče jsou uvedeny v tabulce 2.

Tab.1 Součinitele povrchu b pro různé způsoby instalace rozvaděče.

Tab. 2 Účinný chladicí povrch krytu pro různé způsoby zástavby rozvaděče B ... šířka krytu, H ... výška krytu, T ... hloubka krytu.

Zavedení parametru účinného chladicího povrchu Ae umožňuje provést výpočet tepelného toku z krytu do okolního prostředí na základě součinitele přestupu tepla K použitého krytu. Typické hodnoty tohoto součinitele jsou:

Obestavěný rozvaděč o účinném chladicím povrchu A_e má pak stejné ochlazovací vlastnosti, jako volně stojící rozvaděč o ochlazovacím povrchu A₀, vypočteném z jeho geometrických rozměrů. Tepelný tok z krytu rozvaděče do okolního prostředí je roven ztrátové energii prošlé za jednotku času plochou krytu. V ustáleném teplotním stavu je číselně roven vnitřnímu ztrátovému výkonu P_ztr . Jeho velikost je dána výrazem:

/5/

Ze vztahu 5 lze jednoduchou úpravou vypočítat vnitřní teplotu . Takovýto výpočet však nerespektuje rozložení teploty uvnitř rozvaděče a dává pouze orientační výsledky. Pro přesnější výpočet je nutné použít postupu dle dokumentu IEC 890, resp. L1.