AG# 17 Spolutvůrce scénáře videoseriálu Padesátky

Policisti ve dveřích byli drogové přepadové komando, které šlo na Jirku ještě příliš mírně.

Policista, vytáhl povolení k prohlídce a dovnitř vběhli samopalnící jako za války. Jirka chvíli váhal, zda má být překvapen, či nikoliv. Když zjistil, že jde o souvislost s Petrovou mladší sestrou Radkou, bylo mu jasné, že se může dít cokoliv. Vyšetřovatel se uvnitř bytu ptal, zda je s Radkou ve spojení a zda ví o její činnosti. Jirka stručně popsal jeho úkol, který plní vůči Petrovi. Komando mělo poměrně snadnou práci. V bytě nebyl nábytek. Jirkovy krabice vysypali a ani se moc nesnažili uvádět vše zpět do původního stavu. To by asi nebyla policie, ale úklidová četa. Nakonec se Jirka dozvěděl, že nehledají drogy, ale Radku samotnou. Proto bylo zřejmě nutné prohledat i ty krabice.

Mezitím u Elišky Táborské doma ...
"Co si myslíš ty huso!?", řval na Elišku její manžel, "To, že jsem jen dělník ještě neznamená, že jsem debil! S kým se pořád taháš? Máš být doma a starat se o domácnost". Mezi nimi to již několik roků nebylo dobré a bohužel vůbec nic nenasvědčovalo k tomu, že by byly lepší vyhlídky. On vyučený zámečník měl dobře placené místo v tamní továrně jedné renomované značky. Eliška podle něj vztah pohřbila tím, že si dovolila dostudovat přerušené magisterské studium práv. Její příjem byl dvakrát větší než příjem jejího muže. Ale to nebyl ten pravý a jediný důvod proč se z něho stal tyran, ba násilník a alkoholik. 

Hlavní změnou byla skutečnost, že Eliška vyměnila dosavadní přátele za nové. Opustila přízemní skupinu manželových příznivců, kteří nebyli schopni řešit nic jiného než politiku, chlast a ženský. Tím, že se vydala za vlastními zájmy, bylo pro jejího muže něco nepředstavitelného. To on u svých rodičů neznal a podle jeho mínění to nebylo normální. Měli spolu dvě děti. Jedno na střední a druhé už na vysoké. A krom toho neuvěřitelně nerozdělitelný společný majetek. Eliška tu situaci přijala, ale on nikoliv. Neměl se s kým chlubit před kamarády. Ti do něj neustále ryli a vnucovali mu své představy o nevěře a kolaborantství s těmi, koho oni nemají v lásce.

"Franto, nech toho. Myslím, že je takový komentář úplně zbytečný", řekla Eliška v klidu, mírným hlasem, "myslím, že nekomentuji tvá rozhodnutí, tak si nevšímej mých prosím". V tom přišla dcera. Podívala se na oba zkoumavým pohledem a pronesla pro oba uklidňující otázku, "Ahoj, co je? Nemůžete se rozhodnout, zda mi koupíte iPhone 8 nebo X? Stačí mi osmička s 64GB". Eliška se zasmála a odpověděla jí "Také mne to napadlo. Myslela jsem si, že je brzo ti kupovat auto".
"Jéééé auto? To chcíííí", spustil překvapeně potomek.
"Obě jste se posraly v kině!" zanotoval manžel a odebral se do dílny.
"Co mu zase je?"
"Nic, normálka. Zase jsem řekla nějakou větu jinak, než se on vyjadřuje ve fabrice. Neřeš to. Co škola? Už to máš před Vánoci hotový?" opáčila Eliška.
"Mamko, jsem holka šikovná".

Elišku manželovy výroky již nijak nebraly. Pokud nebyl opilý, neměla z něj strach, ale to se stávalo čím dál méně. Vklouzla do sprchy, aby se připravila na setkání s tím sympaťákem Chodovským. Ale ten také nevypadal na "nepopsaný list papíru". Ale určitě je to jiná liga než Franta. Jirku si nedovedla představit jako domácího kutila nebo takového toho opravdového tatínka. Připadal jí jako jeden z těch, kteří mají svou životní vizi, cíl a za tím jdou. Nebyl to takový ten klasický sexuální loudil, který ztrácel nad sebou kontrolu z jejich stále pevných čtyřek.

Než se Jirka odhodlal zvednout telefon a začít zjišťovat jak je to s budoucností Zodiacu, telefon zazvonil sám. Miloš Ch se ozval s odložením spolupráce. “Pane Chodovský, musím se omluvit, ale situace s klienty se nevyvíjí zcela dle plánu. Vím, že jste v naší práci již hodně pokročil.”
“Myslím, že to mám podrobně nastudováno. A tu verzi k testování jsem již komentoval ve svých zprávách”
“Ano, toho jsem si vědom. Za to opravdu děkuji, byl bych rád, abyste mi věřil, že to myslím vážně. Až vám přijde částka na účet, vystavte nám dle dohody fakturu”
“To snad nebyla ta činnost, pro kterou jste mne sjednal, ne?”
“To prosím neřešte. Je to mé rozhodnutí a vím, co děláte a umíte. A ty komentáře jsou pro vývoj opravdu korektní a dost konstruktivní.”
Tak skončil krátký dialog. O tom, jak se vyvíjí situace Jirka díky informacím od Marty, přemýšlel již nějakou dobu. Smrdělo to, to ano, ale zase asi o něco šlo. A to byl silný magnet! Nikdo asi nechce zbytečné problémy. Na druhou stranu život bez dobrodružství je nuda asi jako ležet ve špitálu na posteli a čekat na smrt.
Zavrněly hodinky. SMS z banky.
+ 45.000,-.
Miloš Ch rychle plní co slíbí. To opravdu člověka těší.

Nastala krátká chvíle, kdy Jirka konečně popadl jednu z rozečtených knih a v poměrně rychlém okamžiku se začetl do místa označeného lístkem. Stránek však otočil jen několik, ale i tak byl rád. Telefon se hlásil znovu.

“Jirko, mám hotovou první rozvahu scénáře pro videoseriál vyhlášky padesát. Koukl bys na to?", prosil ho Mirek z Elektriky.cz.
“Večer na to kouknu, stačí?”.
“Jasně. Už to dělám dlouho a musíme natáčet”.
“A co ten Sajner? Už se ozval?”
“Neozval. Najednou je nedostupný a ani na e-mail neodpovídá. Jestli není nemocný”.
“Nebude ti tam chybět?”
“Myslím, že ne. Pamětníků, kteří rádi prozradí, je dost.”
“Už mám k tomu seriálu pár postřehů, tak jsem zvědavěj co ty na to!”
“A ty před kameru nechceš?”
“Víš, že já nemohu. Ostatně ukázkou oběti dravých clusteráckých piran byl Jarek Borovec. Sorry, nic takového si nemohu dovolit”
“Jirko, víš, že jsem to myslel s nadsázkou. Jsem rád, že se nám hrabeš v textech”
“Z jiného soudku. Prý máš v plánu štěně?”
“Ty to už víš taky?”, zařval Mirek překvapeně, “V plánu, ale to, co chci, se ještě nenarodilo”.
“Tak jestli ty zvládneš psa, tak já si snad pořídím slona!”, nadhodil výzvu Jirka.
“To zvíře bys potřeboval spíš ty, než já. My tu už máme psinec dost velký”.
“Hele, musím končit. Zavoláme si později”, zakončil Jirka jinak asi nekončící rozpravu.

Do schůzky s Táborskou zbývaly dobré dvě hodiny. To již nemělo cenu mimo svou pracovnu cokoliv začínat. Sám přesně nevěděl jak je Eliška dalece znalá funkcí Zodiaca, ale určitě věděl, že jde o téma, kde si budou oba opravdu rozumět. A tak nabral kurs shoping park aby se ve volné chvilce inspiroval.

Návštěva vánočního shonu v supermarketu. Buď je opravdu národ dementní, nebo z něj dementy dělají tvůrci reklam. Tvůrce dobré reklamy musí být blb. Ale zcela určitě jde o vážnou a uznávanou skupinu kreativních odborníků, kteří stráví svůj život osobními výzvami a hesly. Je jich plný internet. Seskupují se do agentur a nechávají se fotit v různých polohách a úsměvech hlavně proto, aby dokázali na svých stránkách světu svou kreativitu. Jirka neviděl mezi takovým reklamním umělcem a pacientem v Bohnicích moc velký rozdíl neviděl. Agenturní úředník tvrdí, že je kreativní a pacient ve svírací kazajce zase, že je třeba Napoleon. Do jisté míry jsou na tom oba stejně. A takové podobné výplody slyšíme odevšud. Reklamní žvásty v médiích. To je snad horší než big brother v Orwellově románu 1984.

Jirka byl opravdu nasraný. Jeho mobilní číslo nebylo nikde uváděno, ale za poslední tři dny ho naháněla skoro desítka telemarketérů. Mobilní telefon je už skoro podobně nepoužitelný jako e-mail. Zcela bezostyšně se na vás dobývá každý, kdo chce cokoliv prodat. A během těchto totálně nasraných úvah se začal mobil hlásit znovu. "To je už přeháňka! Zase nové neznámé číslo?", zařval a přijal hovor, "Chodovský, příjem ...".
"Tady je Jaroušek, mám pro vás k té systémovce návrh finančního plnění".
"OK, z jakého čísla mi to voláte? Málem jsem to nezvedl", začal Jirka.
"To je jedno naše cechovní číslo, kde máme neprotelefonovaný tarif", vysvětloval Jaroušek, "jinak zasedala rada cechu a budeme vám plnění garantovat nemovitostí. Tedy pokud to samozřejmě přijmete".
"Dobrá, to zní rozumně, předpokládám, že na to budete mít i odhad znalce nebo alespoň realitky", potvrdil příjem informace, ale hned konverzaci zakončil, "Jsme domluveni, ozvu se zítra ráno a pustíme se do toho".

Telefon zasunul do kapsy a uvědomil si, že prošel kus obchodního domu za samého telefonování. Co tady vlastně dělám? Roztáčím vánoční obrat? Ne, zevluji a těžce prokrastinuji. Procházel kolem kavárny, kde se měl za chvíli setkat s Eliškou. Pohlédl tím směrem a zahlédl ji, jak si právě sedá. Pohlédl na hodinky a podle všeho měl ještě necelou hodinku k dobru. Ale i ona si Jirky všimla a začala na něj mávat ...