V Jirkovi zprvu hrklo, ale zachoval klid. Macbook už měl “cosi za sebou” a pokud by si musel pořídit nový, pak by tak určitě rád udělal. Fakt, že nový model se aktuálně pohybuje kolem padesáti tisíc však na této situaci nic nezlehčil.

“Asi nemáte ráda kávu v klávesnici, že?”, odpověděl s klidem a úsměvem na vyděšený pohled. “Strašně se omlouvám”, zaznělo od dámy, “to se opravdu nemělo stát. Nečekala jsem to”. Jirka chtěl vnitřně zůstat klidný i přesto, že neměl jistotu poslední zálohy, ale i tak vše důležité se mu replikovalo na iCloud. “Opravdu se nic neděje. Kdysi mi někdo poradil, že ke svému stroji mám druhého pustit s vědomím, že o vše přijdu”, uklidňoval. “Ráda bych vám oplatila ochotu a to šílené riziko. Dělám asistentku tady tomu pánovi a občas je to hustý ...”, a pohlédla směrem k muži sedícímu opodál. Proběhla vzájemná zdvořilostní výměna vizitek ...

Jirkovi hlavou probíhal neustálý proces myšlenek, co má asistentka ředitele energetického kolosu společného se Zodiacem, o kterém se šuškalo všude kolem.


Macbooku naštěstí opravdu nic nebylo. Rychle provedl kontrolu pošty a pěti příchozími e-maily nabral jistoty, že je vše  funkční.  Do oka mu padl předmět jednoho z nich “Revize průmyslových NG stanic”. Jirka rychle nahlédl do těla zprávy. Jeho bývalý kolega ho vyzýval k převzetí zakázky. “HA! Pokud to není finanční žumpa, tak to musím vzít”. Rozloučil se s okolím a spěchal k vozu.

Cesta vozem ubíhala dobře. Kamiony žádné, tu a tam byly k vidění demontáže billboardů, rádio neustále omílalo zdraví Zemana a narušení jeho mítinku v Lipníku nad Bečvou. “To se nedá sakra poslouchat” zavrčel vztekle Jirka a přepnul stanici jinam. Jeho následujícím cílem byla Radka Peroutkova, Petrova šílená sestra, na kterou se zavázal, že občas dohlédne. Sraz byl ve městě, v soukromém baru, do kterého se běžný občan odvážil možná přes den.


Zvuky, které by rockový hudebník odmítl označit za hudbu, přivítaly spolu s nikotinovým oparem Jirku v temném prostředí připomínající kombinaci smetiště a hrobky. Místnosti vévodil nasvícený bar lampičkami lidských lebek, které jen dokreslovaly atmosféru hřbitovního interiéru. Posadil se na jeden z popravčích špalků a opřel se o bar. Tady se nevětrá? Co to kouření? Co hygiena? Jak to tady může fungovat? Bouchly dveře, ozvala se záplava sprostých nadávek a následně se objevila barevná postava s cigaretou v ústech. “Do prdele, co vy tady?”, ozvalo se na přivítanou. Podle hlasu to vypadalo na ženu, jinak dle vizáže těžko odhadovat. “Dobrý den, mám tu rande s Radkou”, snažil se ospravedlnit vstup do soukromého prostoru Jirka. “Jo, hned přijde, jen co vyřídí toho debila venku”, odpověděla znechuceně a současně vypustila hromadu kouře.


Netrvalo dlouho a objevila se Radka. Barevně vypadala podobně, ale její postava a trojky prsa jasně prozrazovaly její pohlaví. “Jirko ahoj, pojď si sednout támhle”, a pokynula ke stolu v rohu. Hodila na stůl složku s papíry a zeptala se, zda si něco dá. Jirka se probral dokumenty aby zjistil, že Radka znovu neupadla do drogové závislosti a jeho oči zůstaly nad zprávou o stopách po THC. “Radko, co ta tráva? Ty chceš do odmašťovny znovu?”. Barevný nános líčidel na Radčině obličeji prozrazoval nesouhlas. “To jsem si jen párkrát potáhla s tím mým blbečkem. Víš, já ho mám pořád ráda ...”, řekla tiše. “To znamená, že jsi stále s tím agresivním násilníkem?” optal se Jirka. “On není zlý, má mne rád, jen někdy propadá depresi”, bránila svého přítele.
“Depresi, říkáš? Je to feťák, který tě stáhne zpět”.
“Neříkej to prosím Petrovi”.
“Radko, neřeknu, ale on ti opravdu v životě nepomůže. Nechceš se mnou příští rok do Londýna na 100% Design?”  
“Jééé, to víš, že jo! Ty bys mě tam vzal?”

Radka, než upadla do drogové závislosti, byla hodně dobrá designérka. Její práce se opravdu líbily a tehdy vše vypadalo na slibnou kariéru. Tragická autonehoda rodičů ji dostala do životní nerovnováhy a následné drogy ji srazily na samé dno. Petr, její bratr, který pracuje v zahraničí, se jí snaží dostat všemožnými způsoby zpět do běžného života. A Jirka je jeden z těch, kteří na Radku dohlíží a působí.
 
Nabídka londýnské události Radce doslova rozšířila zorničky. Po té spolu probrali vzájemný život a nakonec se domluvili na dalším setkání. Při odchodu Jirka míjel Radčiného přítele jehož nepřítomný výraz nevěstil nic pozitivního.

Na prvním červeném semaforu vytočil číslo přítele, který mu předával zakázku. Po chvíli zastavil, aby v navigaci zvolil nový cíl. Po té vytočil číslo klienta s pokusem se dohodnout na nejbližší schůzce. Výsledkem byl obrat vozidla o 180° a další hodina čtyřicet čtyři minut cestování ...


Po necelé půl hodině cesty zazněl v handsfree příchozí hovor. “To je pan Urbánek?”, ozval se mužský hlas. Jirkovi ten stále žádaný Urbánek vrtal hlavou. Kdo měl to číslo před ním? Co to bylo za chlapíka? Vysvětlit volajícímu, že on Urbánek určitě není. “No, to nevadí. A vy byste mi nemohl pomoci? Sháníme tady v okolí externího elektroúdržbáře pro naši výrobní linku”, poprosil hlas v telefonu. Jirka přislíbil, že se ozve zpět. Volání zpět si za jízdy stačil tak tak poznamenat do kalendáře.

Jirkova dosavadní činnost nevykazovala stopy standardní práce, i když všechny aktivity vedly k zajištění příjmu. Potřebuji něco dělat, pomyslel si a tiše doufal, že se mu to brzy podaří. Zelená vlna mu aktuálním dopravním vysíláním skočila do blaženého poslouchání Rogera Watterse a ujistila ho, že peklo na silnicích se odehrává mimo jeho plánovanou trasu.

V tu dobu se v útrobách statku cechmistra odehrával rozhovor mezi čtyřma očima. “Dá se tomu Chodovskému věřit?”
“Co já vím? Komu chceš dnes věřit?”.
“Ty tu s ním děláš námluvy, proto se ptám, jak to máš pojištěné”.
“Pojištěné?! Co chceš mít pojištěné? A jak? Jediné co vím, že s těmi bastardy, co nám odsávají peníze, nic nemá. Jeho reference jsou z úplně jiného konce”.
“A v případě potřeby by se na Chodovského něco našlo? Abychom ho mohli v případě problému umravnit?”.
“Snad ano. Promiň, ale teď musíme zachránit tu zakázku s tou systémovkou”.
Hlasy utichly a na statku se rozlehlo provozní ticho přerušované zvuky drůbeže a dobytka.


Cíl Jirkovy cesty ukončila pečlivě ustrojená ostraha podniku, která mu ukázala kde zaparkovat. O pět minut později seděl v kanceláři nad dokumentací systémů, které byly předmětem zakázky. “Pane Chodovský, byli bychom rádi, abyste tuto práci buď přijal, nebo odmítl. Potřebujeme to řešit okamžitě a není čas na vyjednávání”, znělo od správce provozu, “máme na Vás takové reference, že to riskneme. Na oplátku vám vyplatíme zálohu stotisíc korun”. Jirka pamatoval na to, aby jeho obličej nevykazoval žádné známky změny mimiky a zamyšleně hleděl do dokumentace. Chtěly se po něm revize, ovšem i drobná servisní činnost. Následující hodiny strávil v jednom z provozů při seznamování se zařízením. V podvečer již věděl, že se zakázka přijmout dá, ale přesto si vzal čas na rozhodnutí.


Cestu domů přerušil u benzínové pumpy, kde si v klidu sedl a nerušeně prokrastinoval. Sjel diskusní fórum na Elektrice a začetl se do tématu Pavla Horského "Co vám říká úplný kryt?", když najednou zavibrovalo na hodinkách oznámení o příchozí SMS. Změna zůstatku na bankovním účtu. Přišlo 100.000,- Kč.

Co to je za částku? Od koho?

---

V dalším díle za týden
… Transakce koncernu probíhají spíše v měsících než hodinách. Navíc Jiří ještě zakázku nepotvrdil. Co to přišlo za peníze? ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse