Jirka se přivlekl unavený domů a sesunul se v rohu do spacího pelechu. Natáhl si na hodinkách budík na 40 minut a usnul. Tento odpočinkový rituál držel již dlouhá léta. Kdysi přišel na to, že pokud si na malou chviličku zdřímne jeho výkon se zvětší několikanásobně. Hodinky po určené době zavibrovaly a Jirka dle fyzických možností vyskočil a šel se napít čaje. Poté se zamyslel nad poházenými hromadami krabic. Chvíli s nimi šiboval ze strany na stranu, pak vysadil dveře od prázdné komory a položil je na dva připravené krabicové pilíře. Tak a stůl by prozatím byl. Pak přisunul další dvě plné krabice knih a posadil se. Stůl by šel, ale musím koupit skutečnou funkční židli.


A co kdyby chtěl malý Lukášek strávit třeba víkend s tátou? Kam jej uloží? Do krabic asi ne. Ovšem vzhledem k antipatii své ženy, kterou vůči Jirkovi pěstuje, bude lepší takové nápady nerozvíjet. Člověk snadno pak podlehne emočním nereálným představám. To teď ne! Aktuálním životním partnerem je samota. Ta sice nepohladí, nepotěší, ale také si nic nerozmyslí.

Upravil si pracoviště tak, aby lampičky osvětlovaly celou pracovní plochu, postavil monitor a připojil k laptopu. To Jirkovi prozatím stačilo, aby se mohl pustit do své agendy. Přípojku na internet zatím nepotřeboval, mobilní operátor měl v místě dostupnou síť LTE a sjednaný objem nikdy nedočerpal ani do poloviny. Jeho předchozí zaměstnání jej naučilo pracovat s daty v cloudu. Tedy mít možnost pracovat kdekoliv. Nyní ovšem musel nejdříve své práci dát rozměr. Prakticky to znamenalo vymyslet co vlastně chtít dělat.

Asi by normálního člověka napadlo nejdřív procházet inzeráty a ptát se po známých, ale to Jirka v plánu měl hned po té, co si rozmyslí, kterým směrem se vydat. Montáže? Revize? Zahrabat se někde v kanceláři? Spustil aplikaci k tvorbě myšlenkových map ...


Asi po hodině vymýšlení se na svůj výtvor podíval, pochválil se a koukl na hodinky. Ještě by mohl stihnout koupit pořádnou židli. Neváhal a skočil do svého vozu. V tom ho napadlo, že ještě nezavolal Vilémovi jak nedávno slíbil. Handsfree sada čtyřikrát prozradila vyzváněcí tón a ozval se hlas bručouna Viliho. “No to je dost, že si se ozval. Myslel jsem, že chceš práci a ty si užíváš někde v Karibiku”, pokusil se Vili o vtip.
“Práci? Povídej! Asi to nespěchá, když jsi nemohl zavolat sám.”, odvrátil kamarádův útok Jirka, “tak prozradíš to teď?”. V telefonu se ozvalo řinčení rozbitého skla. “Do háje! Já teď asi nemohu mluvit, přijeď do Brna na Strojírák, s někým tě seznámím” zahučel rychle Vili. “Mířím tam”, odpověděl Jirka, “chci kouknout na dvě přednášky a zastavit se v Zetku jak se podařilo letošní studio Elektrika.TV, co pro mne máš?”. V telefonu se stále ozývalo sklo až po chvíli Vili dodal, “Jirko, sorry já teď nemám čas, potkáme se na Elektrice ... píp, píp, píp”.  Bručounův zaklapnutý telefon udělal tečku za možností se dozvědět nyní více.


Obchodní centrum bylo deset minut. Jirka prošel tři obchody nábytkem a příslušenstvím. Pořídil si otočnou polohovací kancelářskou židli a matraci na dvoupostel. K jeho údivu mu skladníci pomohli i s upevněním matrace na ližiny vozu. “Taková progrese, tolik činnosti najednou? Měl bych se odměnit a chvíli prokrastinovat”, pomyslel a hned zamířil do otevřené zahrádky hned vedle zaparkované Fábie. Ještě si nestačil objednat a zavibroval telefon. Jirka jako málokdo kolem něj nevydával žádné zvuky. Všechny notifikace přijímal pouze vibracemi na hodinkách. Připadalo mu to tak mnohem ohleduplnější, než ta zvuková vyrušování ostatních. Tentokrát mu volala dávná kamarádka.

“Ahoj Jirko, slyšela jsem, že ses nastěhoval do Petrova bytu po tetě?”, zahájila dialog Marta. Kdysi před mnoha roky spolu chodili. Marta se pak rychle zamilovala do jiného, vdala a pak prakticky zmizela Jirkovi z obzoru. “Řekl bych ahoj stará vojno, ale tys na vojně asi nebyla”, zkusil vtipkovat. “Sprosťáku, jak stará …? Vždyť jsme se neviděli skoro čtvrt století, jak můžeš vědět jak vypadám”, bránila se Marta. “No právě. Samozřejmě jsem si chtěl rýpnout, věřím, že seš stále pěkná baba”, stáhl útočný mód do příjemnějšího. “Volám ti, že bychom mohli dát kávu a hodit řeč, ne?”, navrhla Marta. “Dobrý nápad a kde bydlíš?”, vyzvídal. “To ti povím. Objednej mi prosím kafe latté, budu tam za chvíli”, navrhla Marta. “Jak za chvíli?”, hrkl udivený Jirka ….

---

V dalším díle příští týden …
Marta Jirku překvapí. Co vše se Jirka o Martě dozví? A jak nakonec dopadne její pomoc se stěhováním nové matrace do prázdného bytu? ... Jirka zahlédl obrys pistole ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse