AG# 26 A ke všemu ještě řešit černý odběr

Jaroušek si pouze potřeboval ověřit, že se vše děje tak, ja bylo naplánováno. Jakoby nechápal, že celou odpovědnost převzal Jirka. Ten však již žádné podrobnosti nesděloval. Pouze Jarouška uklidnil. Jaroušek se chtěl na projektu také účastnit. Jakože může být Jirkovi nápomocen. Že by třeba kontroloval dodaný materiál a skutečně provedenou práci. “Ten starý lišák, ale ní tak senilní, že by nevěděl, že už je to má starost”, proběhlo Jirkovi hlavou, “tam bude něco víc!”. Asertivně Jarouška odkázal na jiné aktivity a tak se ho rychle zbavil.


Práce na tomto projektu už začaly. Tým byl téměř hvězdný. Dva dobří elektrikáři s jedním pomocníkem a dva systémáci. Pravda je, že zadarmo to tedy nebylo. Jirka vypsal vysokou prémii při dosažení cíle v požadovaném termínu. Ale opravdu vysokou prémii. Dovolit si to mohl díky dobré smlouvě a záruce.
Z elektrikáře Pařízka se později vyklubal hlavní inženýr technologií celého komplexu. Málokdo by ošuntělého, rozvlátého a v řeči zadrhávajícího chlápíka odhadl na hlavního myslitele projektu. Jirka s ním od počátku měl velice úzký a přátelský vztah. Pařízek byl rád, že nemusí jednat s Jarouškem, ale sám do smluv neviděl. Řešil projekt na slupce funkčnosti technologií.

V tom roce začala sezóna pro Jirku podstatně dříve, než v předchozích obdobích. Naopak od zimy, která se v únoru začala připomínat alespoň troškami sněhu, když už ne třeskutými mrazy.

K rozjezdu zakázky všichni strávili v práci několik dnů a nocí. Šlo o vyjímečnou událost a tak rodinné modely pracovní doby byly odloženy na později. Jirka byl v tomto případě ve funkci nejvyšší a tak zajišťoval vše, aby stavba rostla. Pokud by byl projekt ten původní, tak by snad to nemusel být takový problém, ale díky Jarouškově nevýhodné smlouvě se muselo čelit mnoha technologickým změnám. A tak se Chodovský vznášel mezi Tecem a Enikou, kde hledal rychlá, přičemž spolehlivá řešení. Čas, řešení, cena, rychlost dodávky, montáž, ověření funkce … to bylo několik aspektů, mezi kterými osciloval. Samozřejmě se musel držet ještě technologických a bezpečnostních standardů dle norem.


Ale okolní svět se vypnout nedal. Je opravdu chválihodné se zaměřit na jediný cíl, ale zbytek světa o tom nevěděl. Třeba strážníci Městské policie měli jiný úkol. Město je vybavila radarem a nejlepší výsledky byly dosaženy při měření odchozího směru zhruba deset metrů před značkou oznamující konec obce. A za další zatáčkou se hned vybíraly blokové pokuty. Jirka byl také mezi odchycenými, protože patřil mezi řidiče, kteří sice ve městě jeji předpisově, ale když už to prakticky šlo, na to šlápli. A když platil pokutu, nic neříkal, neobhajoval se, nic. Pouze vytáhl tisícovku, vzal si bloček a bezmyšlenkovitě pokračoval v cestě dál. To jsou ty provozní ztráty. Ale mezičas byl dobrý. Vyzvednout senzory stihne ...

Do toho celého blázince mu přišel dopis s červeným pruhem. Byla to předvolání k výslechu svědka. Jirka termín zapsal do kalendáře. Přesunul ostatní aktivity na jiné termíny a raději nad tím nepřemýšlel. Pohlédl na rozplánované období, tu na něj vyskočila připomínka k zakázce, která tolik nespěchala. Ale zavazela. Šlo o černý odběr. Sice se to teď vůbec nehodilo řešit, ale odmítnout to Jirka nechtěl.


Černý odběr je pro někoho zdánlivě jednoduchý způsob jak ušetřit. Málokdo ovšem ví, že dnes se už nikdo před ničím neschová. Digitalizace nás svléká naprosto do naha. Jiřímu přistály na stole podklady k záležitosti rozdílu v elektrické energii vydané a energii přijaté. Tedy principu pana Kirchhoffa nebo chce-li někdo třeba principu proudového chrániče. Autorem zakázky byl Petr Otruba, majitel areálu, brownfieldu, který pronajímal několika desítkám nájemců. Po několika účetních obdobích zjistil, že rozdíl v součtech podružných cejchovaných měření neodpovídá ani přibližnému součtu zohledňující běžné chyby měření. Prakticky mizela 1/5 energie na kterou přišla od dodavatele energie pochopitelně řádná faktura. Z pohledu energetiky a jeho měření bylo vše v pořádku. Pátrání se tedy muselo zaměřit na vnitřní rozvody po areálu. Otruba přizval několik revizních techniků, kteří prošli všechny rozvody a srovnali s dokumentací. Vedení neporušené, plomby neporušené, nic, co by naznačovalo neoprávněný odběr.

Asi by to byl případ pro Policii, ale majitel areálu z nějakého důvodu se na ní obrátit nechtěl. Jsem snad soukromé očko? Pomyslel si Jiří a zaklapl složku s fakty. Peníze potřeboval jako málokdy a odměna za vypátrání se rovnala právě té chybějící částce. A to bylo opravdu hodně zajímavé. Tak kde začít?

Toho dne však musel vyřídit změny na Živnostenském úřadě a setkat se s novými přáteli. Kdyby tak šlo se s někým poradit …

Jirka, po té co se urval z Jarouškovy stavby, prošel všechny nájemníky brownfieldu a zjistil si podstatu jejich podnikání a možný reálný odběr každého z nich. Vyžadovalo to ovšem projít všechny prostory a sepsat všechna zařízení odebírající elektrickou energii. To teď nemohl. Už tak měl hlavu jako pátrací balón. Následně to chtělo sestavit pravděpodobnostní tabulku. Podrobnější zkoumání mohlo osvětlit, proč měl někdo důvod k černému odběru. "Není čas na hloubkové analýzy", pomyslel Jirka, ale přes to přemýšlel, nad nějakým technickým fíglem jak to odhalit rychleji.

Proč se asi nechce ten Otruba obrátit na Policii? Ptal se Jiří znovu a znovu. Všechno totiž vypadá v pořádku a jediné co z normálu vybočuje, je právě toto přání neoficiálního vyšetřování.  Toto prostě nesedí! Jirka si na detektiva odmítal hrát, ale záhada mu nedala spát. Vždyť to v dnešní době nemůže být tak těžké zjistit. Máme přece dost technických prostředků, které pomohou.

"Černý odběr? To je snad běžná věc", komentoval Jirkův spolužák, "to nikdy neskončí. Kdyby alespoň nebyly stále tak primitivní".
"Ale to asi bude tím, že to většinou dělají ne příliš vzdělaní lidé. Kolik si myslíš, že nad způsobem černého odběru pachatel přemýšlí? Vůbec. Ono je to vlastně jedno".
Zákon o zachování energie stále platí a ten prostě nikdo nezamaskuje".
Po těchto poznámkách Jirkovi blesknul v hlavě nápad.

 
V objektu bylo 68 odběratelů. Větší, menší, pravidelní, nepravidelní, nevinní a asi i vinní. Musím systematicky. Začnu vylučovací metodou. Proběhlo mu hlavou a naplánoval si pořízení více elektroměrů. Jenže kde, zač a v jaké kvalitě. Přesnost v ten okamžik, tedy i cejchování nebylo důležité, protože výsledná hodnota nevyúčtované energie byla mnohonásobně větší, než běžná chyba nepřesnosti měření. Ale kde vzít tolik měřidel? Tolik měřidel a jen na chvíli. Ale to je přece pitomost.

Třeba, že bych zašel do velkoobchodu a koupil skoro sedmdesát elektroměrů a pak je zase vrátil. Hodně velký nesmysl. I když by to byl určitě pro někoho dobrý byznys.

I kdybych je sehnal, kam bych je instaloval, aby si jich nikdo nevšiml? Doposud Jiřího nikdo z nájemníků neznal a nedával záminku k nějakému podezření.

Na to se musí jinak!

---

V dalším díle za týden ...
… Na Jirku toho začalo být hodně. Musel udělat nějakou změnu! Bylo na čase začít uklízet aktivity, které se nehodily provádět. Ale jak začít? ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse