Jirka přijel na nádraží za pár desítek minut, ale Radku nenašel. Telefon nedostupný. Co teď?
Datová úložiště Zodiacu byla dobře zabezpečena a decentralizována. Samotný systém byl opravdu funkční, ale hodně záleželo s jakými daty mohl pracovat.
Miloš Ch byl pod velikým tlakem a musel riskovat více, než by čekal. Také proto, že Zodiac testovali od samého začátku vlivní lidé. Co ve skutečnosti uvidí za výsledky, bylo na samotném správci systému.
Na policii …
Přeskládal složky a vytáhl jednu. Tu s názvem Miloš Ch.
“Odkud je tento člověk?”
Přišpendlil podobiznu do schématu vazeb na tabuli.
“Jaká data používají?”
“Co je konkrétně trestné?”
“Vlastnit cizí data?”
“Použít cizí data?”
“Kdo dal podnět k prošetření?”
Jak se dostat k tomu systému? Muž fotografii Miloše Ch znovu přiložil mezi dokumenty a složku sklapl. Musí se to oznámit oddělení kybernetické kriminality.
Nádražní knajpa, kde si Jiří setkal s tajemným Johnem zela prázdnotou. Příčinou byla místní Městská policie. Příliš agilní strážníci šli po všech zločincích jako slepice po ”flusu”. Definice zločince byla pro ně stejně jednoduchá jako jejich mozkové procesy. Někteří z nich se vyžívali v lovu vyvrhelů společnosti, kteří překročili placené parkování o pouhou minutu. A další si dávali práci s odháněním bezdomovců z míst, kde kazili pověst jinak dokonalým radním.
Bezdomovci však z města nezmizeli. Byli tu stále a všichni. Jen měli kde bydlet. Mezi lidmi se proslýchalo, že v některých hotelech se objevují, jako ubytovaní, podivné existence. Na recepcích si vyzvedávali klíče od zaplacených pokojů lidé, kteří se celé dny váleli na veřejnosti. Nikdo z provozovatelů hotelových služeb si nikde nestěžoval. Šlo o poměrně časté příchozí platby spojené s osobními údaji nějakého ubytovaného. Až na samotný nebohý zjev ubytovaného bezdomovce.
Po nějaké době na dalším policejním oddělení … major vytřeštil oči. Sledoval vyšetřovací zprávu o ohrožených databázích. Respektive o databázích, s kterými by teoreticky mohl Miloš Ch pracovat. Bohužel neexistovaly žádné prokazatelné důkazy o tom, že by Miloš Ch data opravdu vlastnil. Ale Miloš Ch se scházel s osobami, které měly k datům přístup a k úniku teoreticky dojít mohlo.
“Za jakým účelem to Miloš Ch dělá?”
“Kde Zodiac běží?”
“Jak němu Miloš Ch přistupuje?”
“Kdo jsou lidé, kteří Miloše Ch obklopují?”
“Kdo Zodiac programoval?”
“A taková data se mohou objevit na výstupu …”, komentoval mladší policista.
“To snad …, to snad né! Odkud by vzali taková data?”, překvapeně reagoval druhý, zarostlý vyšetřovatel. Bohužel seděli pouze nad vytištěnými printscreeny obrazovek výsledků Zodiacu.
“Umí toho prý daleko více, ale nemáme se k tomu jak dostat. Je to velice dobře zabezpečeno”.
“K čemu je to určené?”
“Podle toho, co autor veřejně nabízí, jde o službu, která vyhodnocuje výrobní data”.
“Výrobní data? Ale vidím jméno, příjmení, zaměstnání, datum narození, SPZ, e-mailové adresy, ip adresy …, to nejsou výrobní, ale osobní data!”.
“Údajně jde pouze o demo data, která pouze ukazují možnosti aplikační služby. Ovše důvod, proč se to dostalo až k nám, je skutečnost, že ty výsledky nejsou smyšlené, ale pravdivé. Nemáme žádný důvod k vydání povolení domovní prohlídky. A také stále nevíme, kde je místo uložení systému a dat”.
“Jaký výkon to může potřebovat?”.
“Podle těchto výsledků nelze odhadnout. Záleží z jakých dat se to vyhodnocuje”.
“A k výrobě čeho to má sloužit?”
“Autor to přikryl kouzelným slůvkem Průmyslu 4.0 …”.
“Jasně! Další revolucionář! Dnes každý, kdo chce něco prodat přidá nálepku, Smart, inteligentní, chytrý, Průmysl 4.0 nebo už jen cokoliv 4.0.”
“Příslušnou dokumentaci jsem celou několikrát prošel. V podstatě je to vše v pořádku. Jde o něco jako vyhodnocovací část výrobního procesu. Jen ta data, co vidíme, jsou se vymykají”.
“Pokud by šlo o nástroj tajné služby, řekl bych, že mám zájem o přístup, ale pokud toto existuje v komerční sféře, je něco špatně”.
To přesahuje pravomoce kyberpolicie. Je nezbytné k případu přizvat zpravodajskou službu. Úkolem zpravodajců bylo předvídat a zabránit.
Oba policisté se odebrali na plánovanou poradu oddělení.
Jirka kromě jiných důležitých úkolů musel sehnat velký objem finančních prostředků. Jarouškův případ se posunul do kritické roviny pravdy. Oba nakonec opravdu skončili u právníka. Vše ukotvili do smlouvy jejíž garancí by zmiňovaná nemovitost. Ta sama byla “čistá”, rep. ničím nezatížená alespoň tak to potvrzoval Jirkův právník, který zjišťoval okolnosti.
Okamžikem podpisu smlouvy se pomyslný “míček” přesunul na Jirkovu stranu. Byl to docela dobrý důvod, proč by ho měla rozbolet hlava. Musel vše dokončit v dohodnutém termínu. Asi by to nemuselo být tak složité, pokud by ovšem nevznikaly nečekané komplikace. Pořízení instalačních komponent byl v pořádku. Jirkovy nákupní možnosti byly velice příznivé, ovšem to, co musel vyřešit byla realizace. Sehnat volné pracovníky v potřebné době byl spíše malý zázrak. Navíc při skutečnosti, že ti, co by byli volní si přetrhnou vazy v koleni, jiní si odletí na měsíc do Austrálie, další Jirkovy zálohy se pouští do politiky a jeden dokonce na duchovní cestu.
Přes to všechno šlo o poměrně jisté finanční plnění a cíl nebyl nereálný.
Jirkovi zavibrovaly hodinky … “Ahoj, jsem v bezpečí. Prý tě pozdravuje John …”, ozval se Radčin hlas.
V dalším díle za týden ...
… Setkání s Radkou prozradí část pozadí problémů, do kterých se dostala. Padne drobná poznámka o Johnovi. Jirku navštíví blízký přítel, kterému se Jirka svěří. I Marta si na Jirku vzpomene ...