Ještě, že je potřeba jezdit po terénu, jinak by Jirka shnil u papírování a telefonování. Nejen úřady, ale i iniciativní pitomci dokáží zaměstnat kohokoliv nesmyslným vyplňováním formulářů nebo pouhým podáváním vysvětlení. Takových zbytečností, které nesouvisí s podnikatelskou progresí, může být v účetní periodě klidně i třetina. Jde o čas na odpis. Odpis mrtvého vlastního životního času. Jirku napadlo všem podobným individuím zasílat vyfakturované částky za zbytečně strávený čas. Samozřejmě to nelze, ale pokud se všichni dobře podíváme, kdo nás takto okrádá, možná se podivíme. Odtud pramenil Jirkův odpor vůči bezdůvodnému úřednickému jednání.

Nyní se vracel od Otruby, majitele brownfieldu, který měl problém s černými odběry. Nebylo se moc čemu divit. Celý areál bylo vhodné spíše zbourat a infrastrukturu vytvořit znovu. Jirka chvílemi nevěřil, že se Otruba odváží takový areál vůbec provozovat. Vše odpovídalo letopočtu tak -40 roků. Kdo se odvážil na revize elektrických zařízení dát razítko se svým jménem, musel být buď blázen, nebo možná něčí “bílý kůň”. Důvod, proč se Otruba nechtěl obrátit přímo na Policii, asi také nebylo tajemstvím. Musel by předložit mnoho dokumentů o provozování objektu a ty mu s největší pravděpodobností musely chybět.

Ale to nebyla Jirkova starost. S Otrubou na toto téma již hovořil a dozvěděl se, že je vše otázka rozpočtu, který nemá jak navýšit. Jirku však poptával ke zjištění úniku elektrické energie. Někdo mu u kradl dobrou čtvrtinu elektrické energie a zjistit kdo a kde v takové neudržované džungli, bylo prakticky nemožné, i když fyzikální zákony stále platí.

Jiří zvažoval, zda se o to vůbec má zajímat. Měl dost jiné práce s revizemi. Zodiak postupoval pomalu, ale první výsledky již přicházely. Servis pro údržbu podniků mu také doplňoval příjem a nakonec tu byl ještě Jaroušek.

Protože Jirkova manželka Jana na víkend odjela na blíže dámský sraz, Jirka přijel za Lukáškem. Večer se vracela dcera Radka, s kterou si Jirka již nějakou dobu neměl o čem vyprávět. Byla to jeho velká holčička, pro kterou by udělal cokoliv i přes to, že byl u ním na odstřel. S Radkou si řekl vše důležité, ale cítil, že jeho přítomnost není příliš žádoucí. Dal Lukáškovi dobrou noc, a když usnul, vyrazil se projít do města. Nedalo mu to, aby nezamířil do Johnova sklepení. Stále mu to vrtalo hlavou, o jaký podnik to tu jde. Zchátralé budovy, dobré tak k odstřelu a ve sklepení hotel v bunkru. Nic tu nedávalo smysl. Jirka procházel opuštěným dvorem, dostatečně osvětleným lampami stožárů z ulice. Hledal stopy něčeho stavebně nového, co by korespondovalo s tím, co viděl uvnitř. Nic. Každý kolemjdoucí spatřil jen zatlučené dveře a okna budov s opadávající omítkou. Vchod do sklepa blokovaly masivní rezavé mříže, ale s namazanými panty a neviditelným zámkem. Oč tu sakra jde?
  
Petrova sestra, nad kterou Jirka nenápadně dohlížel, se díky svým kamarádům dostala do zorného úhlu protidrogové policejní skupiny. V podstatě nic překvapujícího. Policie šla po stopách dealerů omamných látek, a když se Radka pohybovala v jejich středu, snad ani nemohlo být pro někoho překvapením, že si její jméno podávali policisté mezi dveřmi. Jirka sledoval její pravidelná zdravotní vyšetření, byl jí na blízku a vše konzultoval s Petrem. Skoro by se dal označit za bonzáka, ale šlo spíše o prostředníka a skutečnost, že ji byl Jirka oporou, sama Radka oceňovala.

Nyní se však dostala do nepříjemné patálie. Pokud se drogová závislost držela “pod kontrolou”, respektive pokud šlo o známé tváře a jinak se nic nedělo, byl klid. Ale nyní zemřeli dva lidé. Nebylo to předávkování, ale bylo to vždy kulkou. Vždy kulkou stejné zbraně. Tato skutečnost změnila dosavadní letargii protidrogového v nemilosrdný hon na pachatele. Jak Jirka později od Marty zjistil, něco takového bylo v tomto okrsku jak červená na býka. Nikdo z vyšetřovaných si nemohl být jistý svou bezpečností. A tak Radka požádala Jirku o dočasný azyl v Petrově bytě.

Jana na večírku se spolužačkami rozebíraly vše kromě politiky.
“Jak je?”, spustila Martina. Sama úspěšně rozvedená, s dvěmi dětmi, radila všem svým blízkým, aby ji následovali.
     “No, nevím. Mám toho moc”, odpověděla Jana.
“To jsi měla snad vždy, ne?”
“Měla”.
“Tak chybí ti Jirka nebo ne?”, vyzvídala Martina.
“Chybí a nechybí. Nikdy mi nepomohl, vždy jsem musela vše sama. Měla jsi pravdu, jak šlo o postel, to se hlásil …”
“Vidíš, já to říkala. Tak pryč s ním. Tací jsou nejhorší. Zbav se ho. Zvykneš si a pak už si ani nevzpomeneš.”
“Ale on nebyl takový, jaký si myslíš”.
“Bráníš ho? Klidně ho braň, ale vidíš, jak jsem to zvládla já. Trvalo to dlouho. Nechtěl prevít, nechtěl, ale já šla na něj pozvolna, pomalu …”
“Ale ne, nebráním ho. Jen není tomu tvému vůbec podobný.”
“Potkáš jiného a ten tě bude na rukou nosit! Byl ti alespoň nevěrný?”
“Podle světových statistik je každý někdy nevěrný, ale to není Jirkova parketa. On je posedlý svou prací a s tou mi opravdu nevěrný byl.”
“Posedlý prací? Asi jako ty jsi posedlá dětmi? Tys musela být v minulém životě jeptiškou!”, smála se Martina.
“Víš, mám z toho takový divný pocit. To, co mi říkáš je logický a funguje, ale Jirka nereaguje, jak předpovídáš”, svěřila se Jana.
“Samozřejmě, myslí se, že tě má rád nebo dokonce, že tě miluje”, smála se Martina, “ale to je u chlapů normální. Počkej, jak někoho potkáš, tvé myšlenky se budou ubírat jinam”.
“No právě z toho mám strach”.
“Z čeho máš strach? Že na tebe už nebude řvát?”
“On každý chlap umí řvát”.
“Jano, ty jsi blbá …”
Martina se odvrátila k druhé spolužačce a spustila své kontrolní dotazy znovu.
 
Jirka měl začátkem roku víc práce, než obvykle. Zřejmě to bylo tím, že se svět zbláznil a dal si více novoročních předsevzetí a Jirku zasypal požadavky. Jeho domácí pracoviště se skládalo z hromádek papírů, mezi kterými tancoval jako šaman kolem totemu. Představa, že se tu vyskytuje feťačka Radka, byla pro něj hrůznou myšlenkou. Ovšem neměl jinou možnost jak ji ochránit a jedna místnost teoreticky volná byla. Ale dát Radce klíče od své kanceláře? Aby mohla mít přístup ke všemu? Koho sem přivede? V jakém budou stavu?

Zavolal Petrovi.
“Vezmi ji prosím k sobě. Svůj pokoj si zamkni. Vyměň vchodové dveře za bezpečnostní. Prosím. Jen ji nenechávej u toho pitomce. Pak se vyrovnáme”, tak nějak nakonec zněla Petrova prosba.


Jirkovi nešlo o nic jiného, než aby mu někdo neudělal v jeho dokumentech “pořádek”. Příliš mnoho rozpracovaných projektů. A tak začal tvořit opevňovací rozpočet. Bezpečnostní dveře bytu 40.000,-, další bezpečné dveře do pokoje dalších deset. Teď už byla instalace alarmu nevyhnutelná. Stále ji nepovažoval za důležitou, ale pokud by měly vést stopy Petrovy sestry sem, pak již nebylo nad čím váhat.


Ve volné chvilce, jako jeden z moderátorů diskusního fóra na Elektrice.cz, řešil nějaký nepochopitelný problém jednoho arogantního projektanta, když mu hodinky ohlásily Radčin dobývající se hovor.
“Ahoj děvče, tak co je s tebou?”
“Jirko, přijeď pro mne prosím! Jsem na nádraží a nemám peníze …”

---

V dalším díle za týden ...
… se projekt Zodiac pohne kupředu. Jirka objeví jeho skutečnou sílu a také přijde na možná nebezpečí. A také přijde na to, kdo je to John ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse