AG# 2.0 První zákazník

“Chodovský, dobrý … píp, píp, píp”, Jirka zvedl telefon pozdě. Ale když už tedy zažil takový tělocvik při jeho hledání, vytočil volané číslo zpět. Ozvalo se: ”Dobrý den, voláte po pracovní době, která je od osmi do dvaceti nula nula …”. Stačí! Asi nějaký přiblblý prodejce! Napadlo ho, ale vždyť to číslo má velice krátce. Divné!


Kde vzít práci? Dunělo Chodičovi neustále hlavou. Jeho rezervní fondy umožňovaly možná rok existence, ovšem dobře věděl, že nic není nekonečné a jisté vůbec nic. Pohledem na inzeráty v novinách a internetových nabídkách začal uvažovat nad tím, zda práci opravdu hledá. To, co se nabízí je pouze směna životního času za mrzký obnos. Pokud zaměstnání nebude dávat víc než peníze, pak je to nezajímavé. Myšlenky se vracely do minulosti, kdy Jirka pracoval pro Armádu na zabezpečovacích systémech s poměrně vysokým stupněm utajení a také vykazoval ekonomicky zajímavou činnost pro jeden veliký korporát. Tam by jej vzali rádi, ovšem život v nadnárodní společnosti opravdu pro něj nebyl.

Posadil se k banánovým krabicím a pokračoval ve své osobní SWOT analýze. Již nějakou dobu sepisoval myšlenky, postřehy, přání a nebezpečí, která by mohla připadat v úvahu. Pracovní plocha byla poseta papíry a připomínala smetiště, jen ještě tak nepáchla. Pohledem na hodinky vyhlásil večerku a za chvíli usnul v pelechu, který i se spacákem jen stěží připomínal postel.

Ráno, moudřejší večera se přihlásilo zpěvem místního ptactva. Jirka den zahájil sprchou a svým oblíbeným kávovým probouzečem. Tak jinak! Hromady papíru shrnul a otevřel laptop. Heslo zní “znovu a lépe”! Bral poznámku po poznámce a vkládal je do myšlenkové mapy. Jeho pečlivost a vytrvalost byla pro dosažení cíle vždy vysoká.


Kručení v břiše zvěstovalo blížící se poledne. Jirka stále přesouval bubliny mapy a stále kroutil hlavou. Systém nakrmil daty o svých představách, dovednostech, schopnostech a také třeba o jeho nedokončeném vzdělání. Výsledky ukazovaly cokoliv jiného než předpoklady standardního zaměstnance. “Co jsem to za exota!” Vykřikl najednou. “Vždyť se na nic nehodím!” Jeho záměry se vylučovaly s jinými skutečnostmi. “Asi patřím do nějaké rezervace”, padla na něj vlna skepse, “nejsem rodinný typ, nejsem schopen vztahu. Do normálního zaměstnání se nehodím a podnikat především za účelem finančního zisku mě také nebaví”. Myšlenková mapa vyjevila obrázek spíš dobrodruha než průměrného spotřebitele. “Asi to smažu a vykašlu se na prognózy”, vniřně si zavelel. Ale dřív než stačil něco udělat ozvala se omletá melodie mobilu …

"Dobrý den, to je pan Urbánek?" ptal se hlas ve stařičkém ochmataném telefonu. "Ne, to není Urbánek", odpověděl Jirka, "mohu pomoci já?". "Potřebovala bych připojit pračku a mám se prý obrátit na odborníky z cechu, tak volám pana Urbánka", svěřil se ženský hlas. Připojování hadic s vodou k pračce nebylo zrovna jeho hobby, leč pomoc přislíbil. “No vida, ještě bych mohl být hodinový manžel, ale takové blbosti ani zapisovat nebudu. Kde ta ženská vzala číslo?”. Otevřel nové okno prohlížeče aby vygůglil jak se připojuje pračka.


"O cechu jsem slyšel od svého dědečka", pomyslel si, ale ve skutečnosti jsem nic podobného neviděl. Jirka se domníval, že cech je dávno zaniklý výraz stejně tak i jeho dávní aktéři. V této části republiky se buď zastavil čas nebo šlo o nové skutečnosti. “Pokud chci dělat v této branži byznys, budu muset zjistit, která tu “bije”, jinak to nevidím …” zakončil úvahu o cechu. Dobře věděl, že pokud chtěl žít v malém městě, musí se v byznysu přepnout z velkých čísel na menší. Alespoň dočasně.

Jeho první zákaznice bydlela opodál Jirkova bytu a tak když už žádný kšeft, alespoň pozná okolí. Nadšená paní jej již patrně vyhlížela z okna, pokud vysedávání na parapetu nebyl její koníček. Její bratr ji pomohl s novou pračkou, kterou jí zajistil včetně dopravy. Sám se této události neúčastnil. Odstěhoval se na nějakou dobu do Austrálie. A své sestře pračku objednal i zaplatil přes internet v oblíbeném e-shopu. Zaslal jí pouze holá fakta pomocí SMS, že si má zařídit montáž již sama. Žena mohla mít kolem třiceti a vypadala sympaticky.


Jirka byl s prací za chvíli hotov. Dozvěděl se, že v tomto městě není dobré se spoléhat na neznámé řemeslníky a proto se nová majitelka pračky obrátila na prověřené odborníky.

Hmmmm, zamyslel se Jiří a strategicky pomlčel o telefonním omylu a také o jeho neodbornosti v oblasti vodoinstalatérství. Přijal symbolickou finanční odměnu a pohledem na krátké průsvitné tričko s odhaleným pupíkem a impozantně výše visící hmotou se raději rozloučil. S dámou by mohl povídat ještě hodně dlouho a zrovna neměl chuť si zaneřádit hlavu ještě cizími problémy. I když by si okamžitě dokázal ledacos velmi dobře představit ...

Cestou domů neustále přemýšlel nad zmíněným cechem instalatérů. Co kdyby to podobně fungovalo i u elektrikářů? To číslo v mobilu asi někdo používal a pak ho nechal v mobilu. Ten Jirka koupil po svém příjezdu do města v zastavárně. Chvíli přešlapoval na místě a pak změnil směr. Jeho kroky vedly do blízkého hostince. Otevřel dveře a ovanul ho nikotinový oblak smradu jako by zde nekuřácký zákon neplatil …

---

V dalším díle příští týden …
Koho Jirka potkal v hospodě? Co se dozví o místních elektrikářích za překvapení? Jak se bude vyvíjet  další pátrání po obživě v novém městě? O jakém korupčním byznyse s aktivními hromosvody se Jirka dozví?

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse