Elektrotechnik, tedy v tomto případě elektrikář zapojující tři dráty byl na vyhynutí již tehdy. Doba se změnila ač jsme chtěli či nikoliv. Stavební supermarkety nabízely vše, co stavebník ke svépomocné stavbě potřeboval a to bez ostychu komu. A tak se i přes všechny zákony a vyhlášky spotřebitelé rýpali v elektroinstalacích jako by se nechumelilo. Vždyť byla demokracie, svoboda a šlo přece jen o tři dráty …

Elektrikář již neměl v běžné výbavě stupačky, aby lezl po dřevěných sloupech. Nejen, že na dřevěný sloup již málokdo narazil, ale hlavně takové požadavky už nebyly tak časté. Naopak elektrikář se musel hodně dobře orientovat na tom, čemu se kdysi říkalo slaboproud. Splynutí různých sfér oboru nikdo nepředpokládal. A tak pojem “elektrikář” opravdu zastaral.

Jiří Chodovský se objevil na sekretariátu společnosti, pro kterou dělal vedoucího pracovníka, pět minut před smluveným termínem. Sekretářka jej uvedla k majitelce firmy. “Jirko, udeřila bída na Kozáky, musíme zrušit jednu ze tří montážních divizí”, sdělila ředitelka Jirkovi tak rychle, že Jirka nestačil ani pozdravit. Než se zmohl na slovo, držel výpověď s další slovní argumentační sprchou, proč tomu tak je. Firemní jistoty se mu rozplynuly tak rychle jak před léty přišly a kdy tehdy musel pro tuto práci svou živnost pozastavit. Tak se to pěkně schází, proběhlo Jirkovou hlavou. Když se něco sere, tak se sere všechno.


Ve skutečnosti šlo o personální čistku. Po té, co zemřel zakladatel firmy se vedení ujala jeho manželka. Dobrá ekonomka, mizerná manažerka se obklopila svými přáteli a ve společnosti přestala dělat vše, co za manželova života nesnášela nebo třeba jen nechápala. Výpověď pro Jirku vlastně nebyla žádným překvapením. Smrtí ředitele firmy opravdu uzavírání zakázek kleslo na děsivé minimum. Za původním úspěchem stáli tři lidé. Zesnulý manžel, jeho spolužák Bahynka a Jirka. Žena byla s manželovým spolužákem v neustálých sporech o vyúčtovávání nákladů. Podezírala ho z neoprávněného vytahování peněz ze společnosti. A tak Bahynka z firmy odešel ještě před pohřbem. A nyní přišla řada na Jirku, na třetí pilíř sehrané trojky. 

Jirka na nic nečekal, s nikým moc nemluvil. Předat důležité informace ze schůzek na elektrotechnické výstavě v Hradci Králové vlastně nebylo komu. Rozloučil se, naložil si do auta své věci z pracoviště a vydal se domů. Tam vypadala situace hodně podobně. Jeho družka nedávno zjistila, že bude nejlepší, když zůstane s dětmi sama. V té době to již bylo běžné jako třeba výpověď z práce. Prý nic osobního. Jednoho dne zaznělo: “Byla bych ráda, kdybys vypadl. Zařiď se podle toho jak chceš. Jinak ti udělám ze života peklo”.


Otevřel dveře bytu a první kdo přiběhl byl malý Lukáš. “Ahoj, táto maminka chce vědět, kdy si odvezeš ty krabice co tu zavazí na chodbě” … vyhrkl blonďatý chlapeček a objal tátu kolem krku. “Lukášku už brzy, hledám místo kam s nimi. A co v těch krabicích je? Ukážeš mi to prosím?” Vyzvídal malý špión. “Luky, tam je spoustu knížek pro dospělé”, snažil se Jirka vysvětlit, “buď rád, bude místo na tvůj pokojíček a nebudeš se muset dělit o skříň se ségrou. A kde budeš mít svou pracovnu ty táto?” logicky dovozoval Lukáš. “To ještě nevím, ale tvůj pokojíček bude krásný”, dokončil konverzaci a vstoupil do obýváku. 

Ne všechno je vždy špatně. Volající ikonka na mobilu mohla být předzvěstí příjemnějších zpráv. “Ten byt po tetě bych ti tedy mohl za určitých podmínek půjčit. Budu rád, když tam bude někdo bydlet a platit vše, co s provozem souvisí. Smlouva mi ve Francii vyprší za dva roky a teď se mi stejně nechce řešit prodej, ale mám ještě jednu podmínku” sdělil Jirkovi jeho nejlepší kamarád Petr. Alespoň něco pozitivního v těch sračkách, pomyslel Jirka. Jen co v tom zapadákově budu dělat? Dojíždět sem do města bylo sice možné, ale bylo to daleko. Alespoň mám kde složit své věci a pak uvidím.


Jirkovi se hroutily životní hodnoty. Vše, co dělal bylo pro jeho rodinu. On sám vlastně žádný velký koníček neměl. Jeho zapálení pro práci ho naplňovalo tolik, že neměl prostor pro takové normální činnosti jako byl fotbal, hospoda, zahrádka nebo třeba parašutismus jako to bylo u jeho přátel. Byl spíš introvert ponořený do svých technických knih. Ale mezi lidmi byl také rád. Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí. Zda je to v tomto případě pravdivý výrok, bylo velkou otázkou. Jirkův zdravotní stav nebyl sice po pracovním neštěstí na montáži katastrofální, přesto mu nedovoloval se srovnávat s průměrně zdravým člověkem ...

Co nyní? Nějakou dobu asi kde bydlet měl, tedy pokud přistoupí na Petrovu podmínku, která se mu tedy vůbec nezamlouvala. Odstupné, které dostal ze zaměstnání mohlo Jirku udržet naživu několik měsíců. Ale co dál? Co dělat? Pro koho to dělat? Až tehdy zjistil, že vše co tvořil bylo sice v dobré víře, ale nikdo to nakonec vůbec neocenil. Jít pro radu do kostela? K psychologovi? Za kamarády? Ani jedna z možností se Jirkovi nezamlouvala. Navíc nebyl křesťan jako všichni z jeho okolí. Jirka byl typickým produktem socialismu. Cítil to a vnitřně s tím stále bojoval.

---

V dalším díle již zítra …
Co za podmínku dal Petr k využítí volného bytu, že byl Jirka v silných rozpacích? Je ještě elektrikář opravdu tak žádaný? Odkud chce získat finanční příjem? Koho asi v takové situaci žádat o pomoc?

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse