Čím populárnější je pojem mechanizace domácnosti, tím se zdá, že je chápán méně prohloubeně. Vždyť problém mechanizace práce v domácnosti není problémem jednoduchým. Nedá se o něm mluvit v detailech, chybuje ten, kdo se dívá na mechanizaci práce domácnosti pod zaměřením opatřování různých technických pomůcek, jako mechanizovaných strojků apod. Mechanizace domácností se musí řešit plánovitě tak, jako u každého výrobního podniku. K úspěchu je zapotřebí přesné znalosti organizace práce v domácnosti, která ovlivňuje půdorys celého bytu, zvláště hospodářského příslušenství včetně kuchyně. Jen přesná znalost pracovního postupu, jeho začátek a ukončení, úzkostlivé dodržování jeho plynulosti a vyřazení celé základní řady úkonů z domácnosti (jako polední stravování dětí a dospělých, velké prádlo a jiná opatření, jako zdokonalení distribuce potravin a intenzivní výroba pokrmových polotovarů) mohou skutečně přinést výsledky a dopomoci racionalizaci práce v domácnost.

Nemůžeme říci, že dnešní chápání těchto problémů je jednotné, což jest zřejmé zvláště z půdorysu dnešních bytových jednotek. Před válkou dosáhlo se určitého standardu v řešení bytů s moderním vybavením v tom směru, že kuchyně byla považována za ryzí pracovnu, přičemž rodinný život včetně podání jídla se měl soustřeďovat do místností obytných. Kuchyně byly vybaveny, jak jsme viděli u nás i jinde, většinou běžným a z části individuálním nábytkem vedle elektrického nebo plynového sporáku, teplé vody (ať už z ústředního topení nebo ze zásobníku), případně ledničky.

Řádnému odvětrávání takové kuchyně nebyla vždy věnována dostatečná péče. Vedeni těmito hledisky pokračují projektanti našich bytových jednotek i dále. Ve skutečnosti pracovní zatížení naší hospodyně je takové, že nemůže ani v těchto nových bytech, je-li odkázána na to vykonávat všechnu práci sama, servírovat jídla do obytného prostoru, zejména tehdy, musí-li tak činit tolikrát denně. Nakonec podává jídlo v kuchyni, která i když je dobře zařízena pro práci, nemá místo vyhovující tomuto účelu.

Architekti a projektanti švédských, švýcarských a francouzských kuchyní a také určitá část architektů amerických opustili dříve uvedený standard a za předpokladu, že kuchyně je plně mechanizována, projektují do jejího společného půdorysu buď jídelní kouty nebo jídelní bary. Mechanizovanou kuchyní můžeme nazvat jen takovou pracovnu, jejíž půdorys, nábytek i mechanizační pomůcky jsou v naprostém souladu. Nábytek pro tyto kuchyně je přísně účelový a skládá se z pracovního stolu, zásobníkových skříní a pojízdné židličky a zařízení, kde se podávají pokrmy. Je-li to jídelní kout, pak je vybaven stolem a sedačkami; horní deska stolu má být tak upravena, aby se nemusela vždy celá pokrývat a byla lehce udržovatelná. Pro tento typ kuchyní se zdá, že se čím dále tím více budou osvědčovat jídelní bary.

To jsou vlastně krásně provedené lehké barevné stolní desky, upevněné buď na zdi nebo na některém z hlavních kusů dříve jmenovaného nábytku. K nim příslušejí lehké sedačky většinou kovové, snadno uskladnitelné pod barovým stolem. Zásobníky pro kuchyni se dávno nepodobají tzv. našim americkým kredencím a bohužel ani ne tzv. typizovanému kuchyňskému nábytku našich výroben.

Jsou to jednotlivé skříně s pomocnými výsuvnými plochami, přesně řešené podle druhu a velikosti nádob, které se mají v nich uskladnit. Stejně tak je dbáno na to, aby v nich bylo místo na umístění menších zásob nekazitelných potravin. To znamená, že ve skříních se dobře uskladní všechny mechanizační pomůcky jako univerzální strojky, žehlící kabinet a pod.

Tyto jednotné skříně se dají instalovat v každém kuchyňském půdoryse a dají se doplňovat podle možností půdorysných, finančních i jiných.  V posledním čase velké americké elektrotechnické koncerny vyrábějí tyto kuchyně celokovové. U nás se touto výrobou bude zabývat národní podnik Kovona, který již instaloval první kuchyňské jednotky toho druhu ve vzorných dietních kuchyních Vyšší školy pro praktickou dietetiku v Praze. Tyto jednotky jsou propracovány s ohledem na použití elektrických a plynových mechanizačních prostředků a samy o sobě vyhovují všem požadavkům správného provozu, účelnosti a snadné obsluhy. Jsou pýchou všech zaměstnanců nár. podniku Kovona a všech ostatních, kteří se o jejich realizaci přičinili.

Také ústředí československých hospodyň má vypracovány návrhy na účelné zásobníkové jednotky a pracovní stoly. Tyto plánky si může každý v ÚČH v Praze zakoupit a podle nich si dát udělat nábytek. Je pravda, že se těžko nacházejí ochotní výrobci a že naše nábytkové výstavní trhy většinou vystavují nábytek neúčelný a i procovský. Kuchyně vybavené účelným nábytkem s řádně provedeným větráním potřebují ke své technické dokonalosti tyto přístroje: sporák s automatickou regulací trouby, případně s jednou automaticky řiditelnou plotýnkou; teplou vodu, není-li ústřední topení, ze zásobníků nebo průtokového plynového ohřívače; automatickou ledničku nebo možnost ukládat potraviny do boxů napojených na centrální chlazení. Elektrickou myčku pro mytí porcelánového nádobí, skla a příborů, se zvláštní mycí mísou a sprchovou hadicí, spojenou s kartáčem na mytí ostatního nádobí; univerzální kuchyňský stroj se skříňkou na příslušenství, který má samostatné a oddělené místo vedle pracovního stolu. V zásobníkové skříni jsou uloženy drobné kuchyňské strojky elektrické, jako jsou kávostroje, čajovary, griluxy, opékače a pod.

Je samozřejmé, že tento výpočet univerzálních kuchyňských a jiných strojků neznamená konečný vývoj, naopak vývoj pokračuje a je k němu zapotřebí jen zachování světového míru, aby se ještě urychlil. Studuje se užití radarového vynálezu pro vaření krátkými vlnami, studuje se využití ultrazvuku pro praní prádla, jde o tvz. ultrazonické pračky, pracuje se na větším užití hluboce zmrazovaných potravin, na rychlém upravování hluboce zmrazených potravin infračervenými paprsky, na sterilizaci potravin ultrakrátkými vlnami a pod.

Je samozřejmé, že mechanizováním kuchyně nekončí problém mechanizace naší domácnosti, neboť jde o mechanizaci celého bytu i změnu nazírání na provoz celé domácnosti. V mnohých směrech nestačí k tomu jen dobrá vůle techniků a našeho průmyslu, ale je třeba změny celkového nazírání na tento problém, který není jen technický, ale i společenský.